Večírek tříkrálový
Mám s tímto povídání takový menší problém. A to moji paměť a styl života. Večery, ze kterých si po 14ti a více dnech pamatuji pouze útržky. Útržky, které nejdou většinou ani smysluplně poskládat. A co z toho plyne? Pokud nenapíšu povídání hned, tak .. tak potom marně pátrám a vzpomínám. Proto mi odpusťte pokud to bude ještě více zmatené než jindy. Berte to tedy s větší rezervou než jindy.
Jak ono to začalo? Asi už dávno. Určitě už dávno. Jednoho horkého podzimního dne na zahradě jednoho úžasného statku po noci strávené na seně. Lenošili jsme na trávě a užívali si sluníčka a dva „chlápci“ k tomu hráli na kytary. Písničky, které jsme neznali. Písničky, které zaujaly na první poslech. Zaujaly tak, že po návratu do Prahy začalo pátrání. Pátrání přineslo cédéčko a cédéčko dělalo radost v dlouhých zimních večerech, v šedivých ránech, na cestách do práce, školy, na koncerty. Jen nějak nevycházela koordinace termínů vystupování. Až po více než roce ...
... jsme vstupovaly do Futura. To ypsilon je zatím správně. V průběhu večera se to sice změní, ale nepředbíhejme události.
Naštěstí si mě „vyhazovač“ u vchodu nepamatoval. Asi ta ostuda minule nebyla tak hrozná. Ona to vlastně nebyla ani ostuda. Jen legrace ... Dole hrála reprodukovaná hudba. Dost hrozně. Všude postávali, popíjeli a pokuřovali lidé. Prošly jsme až dopředu a obsadily první řadu. Tedy ona to byla první řada jen pro první polovinu večera.
A teď už jen ty nesouvislé útržky ... pravděpodobně ...
- fotografové – všude ... jen Kačenka nefotila
- naživo mi Bára nepřišla tak prsatá jako v básnících ... je ale děsně ukecaná ... vystoupila za večer 23x na podium
- zazněly filmové hity jako Diskopříběh, Limonádník, Na kolena, Saxana, Pátá z Rebelů, Sladké mámení, Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, Jezus Crist Superstar, Pomáda, Starci na chmelu, Kdyby tisíc klarinetů, Tina Turner, Snowboarďáci, Zavřete oči odcházím, duet z Trháku, Hodina H a další ... každý týden si vzpomínáme na další ... a my ten seznam dáme dohromady celý ... jednou ... možná.
- saxofonista jako růžový panter
- v zajetí šíleného kameramana
- Petr Vacek jako Hana Hegerová – ACH ... MŮJ ... BOŽE
- Mít rád bližního svého se slzami v očích – ale od smíchu ... jak text získá jiný význam z jiného úhlu pohledu ...
- druhá polovina a naše odsunutí od podia ... už jsme nebyly, ale byli
- HNUSNÝ ZVUK – pane bože .. to fakt bylo šílený ... vraťte se zpátky ke klasické aparatuře a vykašlete se na digitální mixák ...
- myslím, že jsem dostala bod do intertřenivovského bodování – ale v jaké souvislosti??? To se nikdo nedoví ...
- první polovina byla vtipnější .. v té druhé už to byl hrubší humor, který nejvíc bavili lidi s promile ...
- účinkující si to náramně užívali
- a byl tam taky Ivan Hlas a Wabi Daněk
... a co bylo dál? Noční cesta Prahou s berundou ... loučení a loučení.
PS: Tyjo .. já skoro zapomněla, že jsem vlastně Kačenku vyzvedávala v Trojické. V děsivě prázdné Trojické. Nevyhnula se pozdravení se zvířetem. Slyšela poslední písničku od Pavla. Pozdravila se se známými a nedala se nakazit bacily.