Undergrund
Pěkný večírek. Staňka slavila svátek, byla slivovice, několikero pozvání na panáka a veselo na baru. Arnošt byl za vodníka a Žamboši za šmouly. Nechápete? Tak se mrkněte na fotky a pochopíte. Dynamičtí Žamboši se mi moc líbí. Ke geniálním Honzovým textům tak přibyla úžasná energie. Už jsem si zvykla i na tahací harmoniku, která mi zprvu vůbec nesedla. Arnošt je záruka legrace. Chytré legrace. Říkanky, které jsou opravdu dost podobné Plíhalovi, ale Arnošt není jen hezčí, ale nějak mu to víc věřím, přijde mi takový důvěryhodnější a přirozenější. Jeho písničky pro mě byly nové. Slyšela jsem ho jen v rámci textové dílny. Pěkné. Zahrál i na klavír a sklepem se to pěkně neslo.
V publiku sedělo víc muzikantů než diváků. Ale aspoň to nebyli ti, co vystupovali, ale jejich kamarádi. Někdy opravdu nechápu, proč je na báječných koncertech tak málo lidí. Mrzí mě to, protože je to hrozná škoda. A hlavně pořád tápu, jak bych na tom mohla něco změnit. Tak aspoň brigádničim jako pokladna, fotím, banneruju, půjčuju ponožky, vyrábím trička a všude vykládám jak jsou všichni skvělí a jak je miluju. Víc nesvedu. A občas si za to drze řeknu o CD. Ostatně proč bych já nemohla dostat CD určené novinářům.
No a to už houká poslední metro, tak utíkám dom a přemýšlím o tom, co řekl Jura:
Sex - drogy – rock and roll“ známe snad všichni. Ale znáte i „onanie – antidepresiva – folk“?