Jdi na obsah Jdi na menu
 


To máte za trest!

6. 5. 2009

Třetina mě do kavárny přivedla v dostatečném časovém předstihu, aby se mohla pozdravit s účinkujícími i kamarádem Petrem, byla usazena ke stolečku hned u jeviště, dala si kafíčko a čekala na zbytek. Po chvíli dorazila Příšera a nakonec i Džejn. A pak to začalo.

Martina uvedla na jeviště Magdu. Ještě jsem ji nikdy neslyšelo. Ona prý měla kdysi hrát sama jako písničkářka, pak zpohodlnět a založit kapelu, pak zase nehrát ani s kapelou a teď po několika letech vystoupila jen sama s kytarou. Bylo to pěkné. Zahrála písničky, které holky znaly z CDček, ale i nějaké, které neznaly a i když se vymlouvala na špatnou pamět, špatnej zrak a špatnou fyzičku, nakonec všechno zvládla a musela přidávat.

Po přestávce přišla Martina s Karolínou. Sice se uvedly jako duo, následně jako trio - to když započítaly i zvukaře, ale spíš se měly uvést jako kvartet. Neustále tam s nima byl totiž ten Němec, jehož jméno zapomněly. Hlavně Martina. A tak jsme byli svědky krásného dvojhlasu:

holky současně zazpívaly: M: svítí tmou moje a tvoje tělo - K: svítí....
a pokračovaly: M: v sítích - K: sytý

V té chvíli písnička skončila. Nastalo několikaminutové dohadování se o textu a na třetí pokus se konečně podařilo a písnička zazněla celá. Ale to nebylo poslední sólo onoho Němce za celý večer. V jeden čas Martina hrála a hrála a hrála a vrhala zoufalé pohledy na Karolínu. Ta začala: Z olověného nebe dýchl obr ze svých žeber... Martina pokračovala a pak najednou zase přestala. Karolína na to Strašně se bojím... Martina reagovala: Čeho? ... Ten večer nám bylo doporučeno, že pokud si chceme tuhle písničku poslechnout celou, musíme si koupit CD. Dobrej reklamní tah :-) Dokonce padl návrh, jestli by Martina nechtěla zahrát raději nějakou instrumentálku. Ale slíbila, že příště už koncert bude kompletní. I když podle ohlasu v hledišti tohle slibovala už minule...

V jednu chvíli nemohla najít trsátko. Chvíli jsem si říkal, proč dva lidé v kavárně, alespoň z těch, na které jsem viděl, začali lovit peněženky. Že by jako kvůli tomu chtěli zaplatit a jít? Ba ne, já vím, že každý správný folkový fanoušek nosí v peněžence dostatečnou zásobu trsátek. Martina ho na rozdíl od Martina ale našla dřív, než jí ho někdo z nich stihl nabídnout.

Ale hlavně že byla pohodička, holkám to krásně znělo a hrálo, moc se mi to líbilo, jen to všechno nějak rychle uteklo. Dokonce jsme byli za trest odměněni ještě dvěma přídavky, i když poslední píseň už dávno zazněla.

Po koncertě jsme ještě stihli naplánovat páteční odjezd na Kvítek, nevyřešit dilema kolize termínů srazu fanklubu a potlachu u Stráníků, rozloučit se se slovy pozítří ahoj a vyrazit do postýlek.

PS: ten Němec se jmenuje Alzheimer!

PPS: doporučuju do příští Salmovské vzít s sebou Martininy texty. Stačí ty starší, nové si pamatovala :-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář