Půjdeme?
Nebudu vás napínat, sešly se všechny tři. Tentokrát na našem oblíbeném místě. První a druhá po Kačenčině vernisáži v Chodovské tvrzi, třetí dorazila chvíli před začátkem. Ale byly komplet. Alespoň první polovinu večera, kdy první utíkala, protože měla ještě nějakou práci.
A co koncert? Jako vždy paráda, pohoda, fajn nálada, zábava, svělá muzika, zásadní písničky, přídavky. Dokonce i ten padající mikrofon se Bubákovi podařilo ukočírovat. Přijďte si Jakuba někdy poslechnout a uvidíte sami.
Aha, vy nevíte, po jaké vernisáži, inu to bylo tak...
Druhá nám dodělala školu. Dokonce vyšší odbornou a je z ní hrdý DiS. (Hlavně se mě neptejte co to znamená.) A jako správný absolvent dostala diplom. A ten diplom dostala právě v den koncertu Nohabandu v Balbínce. A protože to nebyla obyčejná škola, ale vyšší odporná ... pardon odborná ... bylo předávání diplomů spojené s výstavou absolvenských prací. A protože každá správná výstava začíná slavnostní vernisáží, tak i tahle "diplomová" výstava začínala. :-)
Během školy se Třetinka dost často zmiňovala o šílené ředitelce, ale nikdy jsme neměli tu čest osobně ... až v TEN DEN!! A řeknu vám, že to fakt byla síla. A protože jsem došel až před vernisáží, takže jsem pravděpodobně o hlavní část zábavy (čti předávání diplomů) přišel. Ale i tak jsem se nestačil divit. Jenže ono se to snad ani nedá popsat. To se musí zažít. A to myslím, jako opravdu zažít. Nechápu jak Třetinka mohla dostudovat.
Výstava byla ale parádní. Podávalo se šampaňské a brambůrky a dorazil i děda. A taky pršelo. A nikdo na sobě neměl nic oranžového - jen první. Že by měli všichni k oranžové nějaký odpor? Nebo snad jen negativní vztah?
A abych nezapomněl ... ty absolventské fotky se Třetince opravdu moc povedly. Tu s rozbitými brýlemi opravdu (jako opravdu opravdu) miluju.
(nápověda Eska a heslo d40)
Náhledy fotografií ze složky Ze života Třetin II