Nuda na Dostavníku? Kdepak, vyskoč a zahoukej!
Jak vám povyprávět o čtyřdenním festivalu, aby vás to bavilo číst a aby to nebyl román a abych na nic nezapomněl? Inu těžko. A tak to vezmu opět jen heslovitě. Je možné, že všechno hned nepochopíte, ale je jako obvykle váš problém, měli jste být u toho :-)
Startujeme na Pankráci. Bereme to přes Vršovice a pak si po malém nadávání užíváme pohodičku na dálnici a sem tam blbej náklaďák nebo kamion na silnici 442. U Martiny kotvíme přesně na čas, resp. s malým zdržením kvůli neprůjezdnému tunelu a po krátké a velmi příjemné návštěvě vyrážíme směr Bouzov.
Cestou se Třetiny zbláznily. To vám byly songy. Hlídač krav je top hit z cesty na Bouzov. Kam se ale hrabe na .. no raději nevzpomínat, nebo mi to zase bude znít v hlavičce několik hodin, ale Martina jen nechápavě zírala. Naštěstí to o chvíli později Marieni vyhnali. Jojo, ono takový léto v plným proudu a my stále na cestách, táhli jsme krajem jabloní.... A co pak? Chvíli na sejšnu, postavit stan a spát (tyjo, tady v tom parku není vůbec žádná lampa, tak kde to třetí s první před dvěma roky stanovaly?!) Jo a na parkovišti byla Berunda označena jako motocykl. Přiložil bych vám tu důkaz, kdyby nám v neděli neuletěl okýnkem...
Ráno nás budí balóny, ale nevzdáme se a nevstaneme. To až o něco později vyspaní většinou do modra (Třetiny) a nebo do červenobíločerna (já). Vyrážíme zpět do Mohlenice a na bagr. Ne, nebojte, nepracujeme, jedeme se koupat. A ... ne, nudit se opravdu odmítáme. Příště si holky vyberte jinou stranu rybníka, aby po vás domorodci tak divně nepokukovali. A hlavně nepokukujte vy po nich a ... třetí opravdu fotila rybník a ne nudisty!
Koncert. Soutěž kapel. Recitály. Soutěž filmová. Recitály. Kamarádi. Koktejly. Sex na pláži. Barman znalý Hrdého Budžese. Žužu, všechno nejlepší! Sejšn. Parádní až do rána. Dobrou noc...
Sobotní chladně uplakaný den. Trávíme ho po různu na koncertech, ve stanu (ano, opravdu si ho tu budeme každý rok stavět, ono je příjemné a operativní se během dne na chvíli natáhnout a nemuset až do Mohelnice). A jinak vše jak má být. Recitály, vyhlašování vítězů, pauza, příjezd dostavníku, galapřehlídka, ohňostroj, countrybál, oheň a ... opět dobrou.
Nedělní ráno už trochu podzimní, ale na sluníčku stále ještě letní den. Ale nějak moc rychle utíká. No to se ví, zase se sejdem. Ahoooooj! K Wolfom na oběd, opět k bagru (tentokrát z plavkové strany) a hurá do Prahy. Provoz naštěstí není, takže nám to krásně ubíhá. Cestou se dokonce ještě první Třetině podařilo získat jeden z posledních lístků na 9.9., takže tam nakonec budem komplet, paráda!
A na co jsem ještě zapomněl? Na stánek s bezva čokoládou. Na stánek s bezva medovinou. Na stánek s bezva koblížkama. Na hasiče s bezva klobásama. Na kamarády, výstřihy ve kterých je možné spočítat vrstvy oblečení, chuť fackovat cizí mládence a určitě i spoustu dalšího. Třeba na vyskoč a zahoukej. Ale na podrobnosti se mě neptejte, ale skákat a houkat vám nebráním...
Tak zase za rok. A jestli si chcete přečít povídání o muzice, můžete na oranžových stránkách.