My všichni, co spolu chodíme
Předpokládala jsem, že tam bude prázdno. Nebylo. Předpokládala jsem, že tam bude vedro. Bylo. Ale ostatní předpoklady nějak nevyšly. Začalo se pozdě a začala Jana. Má zajímavý hlas, ten se mi moc líbí, ale nějak nemůžu přijít na chuť její tvorbě. Jednak texty často nechápu a nelíbí se mi hudba. Asi jako s písničkou Zmrzlinář od Marsyasu, ten divný kus tam.
Na Ravena jsem se moc těšila. Slyšela jsem ho jednou, to bylo ještě v Karlíně a zamilovala jsem se. Jeho charismatický hlas mě fascinuje. Hraje na klavír, akordeon, kytaru a určitě i na něco dalšího. Ze všeho nejvíc mám ráda písničku Hoří. Tentokrát mi v ní uši trochu potrápila foukačka, která hrála hoří a přišla mi nějak falešná či co. Ale ta písnička je prostě úžasná.
No a protože už se pomalu muselo zavírat, nastoupili Nestíháme. Takže zahráli vlastně jen pár písní. Byl to takový jemný večer. Jak Ravena, tak Nestíháme beru spíš jako takové básníky. Ne že by jejich hudba nebyla zajímavá a dobře zahraná, ale hlavně mají úžasné texty. Vždycky mě fascinuje, jak v sobě autor takovou poetiku a taková slova najde. Nehledě na autorův věk, vždyť ti mladoši mají kolikrát zajímavější texty o životě než ti, co toho zažili už nepočítaně víc. Moc to obdivuji.
Na těchhle koncertech potkávám dost známých. Někteří se maskují počítačem, někteří dělají, že mě neznají a někdo se naopak hlásí a já nevím proč. To asi ta pájka. Takže pozor... vytahané manžestráky, kostkovaná košile a pájka jsou varováním nejvyššího stupně!