Legendy hrající na legendami opředeném místě
To legendami opředené místo není nic menšího než Vyšehrad. Vyšehrad hrající v našich dějinách nemalou roli. V rohu tohoto majestátného místa je schovaný příjemný amfiteátr. A tohle místo zlákalo jednu podnikavou paní, která na něm každoročně pořádá festival, který se jmenuje Vyšehraní. Jeho náplň je velmi pestrá a vybrat si z programu není jen tak. Ještě že my jsme měli jasno. Legendám ze severu se prostě nedá odolat.
U vchodu nás čekali menší zmatky s pánem, který trhal lístky. Ale to nás nemohlo absolutně rozhodit. A taky jsme za to tak trochu asi mohli. Uvnitř nás čekaly známé tváře …. a vítání … a povídání … a donesená pizza … a pohoda … klídek … tabáček.
První dostala svoji první tříkolku. Sice trošku neodpovídala úplně jejímu stylu, ale to nevadí. Třeba to časem dotáhne i na tu krásnou velkou nafukovací osmičku. Že nevíte o čem mluvím? Tak se zkuste podívat.
Hudebně byl večer docela průšvih. Ač jsem se těšil, tak jsem zažil dost zklamání. A asi nejenom já. A výkon Jarretu zazdil šílený zvuk. Prostě to bylo dost na houby. :-( Škoda. Ale i tak to stálo za to. Seznámil jsem se s Markétkou, která je opravdu mooooc šikovná. Ví kde má nohy a boty a gatě. A skoro se jí podařilo říct Jarka. A hrála si s tříkolkou. A chodila po schodech sem a tam a sem a tam a tam a sem. A vždycky ulovila nějaký doprovod. Ta holka se neztratí. A je moc hezká. Po mamince.
A taky jsem všem vyprávěl, kde jsem byl před tím. A to teda koukali. Jeden nejmenovaný pán (ahoj dědo) nás nalákal na úžasnou výstavu. Plnou „šílených“ fyzikálních pokusů … respektive plnou pokusů dokázat fyzikální jevy … respektive plnou krásných uměleckých děl … respektive … to se prostě ani nedá popsat. Tak já vám ukážu pár obrázku. Ať můžete litovat, že jste se tam nevydali. :-)