Le bal
Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie , ve kterém se prolíná "malý" osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické předměstské tančírny s během "velkých" dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí desítek let, jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti republiky a spolu s ní vlastně i celé Evropy. Přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně Edith Piaf a písniček Beatles, ale i českých hitů příslušných let. Tato myšlenka byla divadelního převedena i na divadelní scénu. Hru uvedlo pařížské Le Théatre du Campagnol v roce 1981.
Tolik z toho, co jsem se o Tančírně dočetl. Přiznám se, trochu jsem text poupravil, aby ladil s divadelním představením, které jsem viděl. Tak tedy zpět k němu.
Víte, jaká je nejdůležitější výhoda být důchodcem nebo studentem? Máte celkem dost volného času a můžete po dopoledních chodit do divadla. Říkáte si "dopoledne"? Přesně tak. Šli jsme na generální zkoušku do divadla Radka Brzobohatého.
Hned na začátek jsme byli požádáni o shovívavost před malými chybami, ale nakonec jich tam ani moc nebylo. Celou dobu nepadlo jediné slovo. Jen muzika, tanec, mimika a gesta. Spousta známých jmen. Obzvlášť se mi zalíbil Jan Révai, který je výborný tanečník. Překvapila mě Hana Gregorová, Radoslav Brzobohatý a další známé tváře, jejichž jména bohužel neznám. Za to jednoho znám dokonce osobně. Bydlí totiž o patro výš od jedné z Třetin. To koukáte co? Proč si taky myslíte, že jsme na to představení šli?? Ne, nebudu jí křivdit, že by jí vedly do divadla pubertální sklony, protože je to starší bratr její kamarádky. To sem nepatří. Řekněme, že to byla souhra různých náhod a okolností a hlavně jsme si představení užili. Aspoň já. Úžasné kostýmy, jednoduchá scéna, charakteristický výběr hudby, který díky dobré choreografii pobavil. Už jen úvodní Sex bomb, na kterou nastoupili všichni pánové, aby se předvedli. Vtipné i vážné. Jen občas bylo znát, že zdaleka ne všichni jsou tanečníci.
Ze všech těch písní, které mě spíš pobavily… jako Helenka Vondráčková, Beatles nebo božský Elvis, já tak rád trsám trsám... mi ale v hlavě zůstal Jarek Nohavica… takže ač jsem si myslel, že je to konečně reportáž o něčem jiném, zas to k tomu sklouzlo. Folk. I když nejen on. Zjistil jsem, že je to přesně ono, že spoustu životních situací dokáže popsat i jen melodie a snad na každou existuje píseň. Jakéhokoliv stylu. Nepotřebujete mluvit. Už to vlastně někdo udělal. Z melodie dokáže zamrazit v zádech, ale i povyskočit srdce. A to je ono.
Jsem příliš starý na to, abych věřil v revoluci
a svoji velkou hlavu těžko skryju pod kapucí
a nechutná mi, když se vaří předvařená rýže,
v náprsní kapse nosím ventidol na potíže.
Jak to tak vidím, asi těžko projdu uchem jehly
a lesem běhám tak, aby mě vlci nedoběhli
a kdyby se někdo z vás na anděla ptal,
mám jizvu na rtu, když při mně stál.
Sako mám od popílku, na kravatě saze,
mé hrubé prsty neumí uzly na provaze
a když mi občas tečou slzy, hned je polykám
a tančím jen tak rychle, jak hraje muzika,
mé oči mnohé viděly a ruce mnohé měly
a srdce stydělo se, když salvy slávy zněly
a kdyby se někdo z vás na anděla ptal,
tak mám jizvu na rtu, když při mně stál.
Mluvil jsem s prezidenty, potkal jsem vrahy,
nahý jsem na svět přišel a odejdu nahý,
v patnácti viděl jsem, jak kolem jely ruské tanky
a v padesáti nechával si věštit od cikánky
a dříve, než mě přijme svatý Petr u komise,
básníkům české země chtěl bych uklonit se
a kdyby se někdo z vás na anděla ptal,
tak mám jizvu na rtu, když při mně stál
V Paříži četl jsem si ruskou verzi L´Humanité
a z bible zatím pochopil jen věty nerozvité,
v New Yorku chyt´ jsem koutek od plastových lžiček,
ale nejlepší káva je v Hypernově U rybiček,
trumfové eso v mariáši hážu do talónu
a chtěl bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu
a kdyby se někdo z vás na anděla ptal,
tak mám jizvu na rtu, když při mně stál.
Někteří lidi mají fakt divné chutě,
ale já, lásko má, stále stejně miluju tě,
když hážeš bílé křemenáče na cibulku,
když zvedáš prst jako dirigentskou hůlku.
A i když mě to táhne tam a tebe občas jinam,
na špatné věci pro ty dobré zapomínám
a kdyby se někdo z vás na anděla ptal,
tak mám jizvu na rtu, když při mně stál