Kotlíky lásky v pasáži
Tradiční domluva - jak večer. Já nevím. Já bych možná i šla. Já asi nepůjdu. Já uvidím. Tak když půjdeš ty, tak já půjdu taky. Tak jo. A opravdu jdeš? Jasně, za 10 minut jsem tam...
Já jsem přišel s třetí. Nejdřív jsme si ale udělali výlet po cykloprodejnách, nakoupili cyklovýbavu, potkali Madlu, zašli na pohár k Hájkovi a nakonec dorazili do Krásnejch ztrát, usadili se a začali zdravit první známé. Po chvíli dorazila i první a tak jsme chvíli povídali, zdravili známé a pak začal koncert. Jako první vystoupili hosté, protože to z Pradubic zvládli lépe, než půlka Dua Passage jedoucí ze severu. Marien tak předvedli jeden z parádních a docela dlouhejch koncertů a taky jeden z posledních před Zdeňčinou mateřskou. Zahráli snad všechno, na co jsem si vzpomněl. Od Půlnočního sejšnu přes Nepospíchám, Christiánu, Mejdan v hlavě a překvapili jednou novinkou s pracovním názvem Kotlíky lásky. Už se moc těším na jejich nové CD, doufám, že si ho všechny Třetiny opatří, abych ho mohl poslouchat kdykoli se mi zamane :-) Venku už se mezitím setmělo a najednou se přiřítilo nějaké auto a hle... zbytek kapely je na místě! Tak tedy Marieni se ještě honem rozloučí, no dobrá, tak ještě přidají, alespoň se severočeši stihnou aklimatizovat a osvěžit.
Tak a je tu pauza, honem rychle nazvučit, ať toho stihnou zahrát co nejvíc. Po chvíli se jim to podařilo a tak si můžu poslechnout koncert složený jak ze starších písniček ještě Dua, z několika kousků od Jen taku a několika novinek. Sice se mi to zdálo trochu zbytečně moc nahlas, ale i tak jsem si to užíval. A to jen do té doby, než mě první strčila do tašky zdrhala. To abych s ní mohl společně zajít na další koncerty tohoto týdne.
Třetí si koncert vyposlechla až do konce a pak také zdrhala. Musela domů odstěhovat tu svou novou výbavu. A to bylo vlastně naposledy, co jsem ji tenhle týden viděl sportovkyni jednu :-) Ale o tom, co se všechno následující dny dělo, vám povím zase příště...