Je těžké být chytrý a přemýšlivý.
Prostě praděda. Znáte ho. Naložil basu. Teda basu. Kontrabas. Takže Berunda byla naložena až do posledního milimetru krychlového svého objemu. A zvládla to statečně. Ale zpět na začátek večera.
Pršelo a bylo ošklivě. Byla sobota. Prahou chodila spousta turistů. A já čekala před divadlem. A čekala a čekala. Ale byla jsem v klidu. Lístky jsem měla totiž já.
Hlavním hrdinou příběhu je Charlie Gordon, mentálně nemocný muž středního věku. Naskytne se mu příležitost jak být chytrý, ba chytřejší než ostatní. Je na něm vlastně vykonán vědecký pokus, který byl zatím vyzkoušen jen na myši. Na myšce jménem Algernon. Ale abych tu nevyprávěla celý příběh Daniela Keyese, to by nebylo ono. Výborné představení, které vás nenechá lhostejnými a to hned v několika směrech. Charliho Gordona hraje Jan Potměšil. Herec, kterého znám spíše z televizních inscenací. Z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci nebo mého oblíbeného seriálu O zvířatech a lidech. Na divadle jsem ho viděla prvně. Hraje výborně. Divadelní herec jak má být. Asi to dělá i prostor divadla, které je vlastně docela malinké a takové intimní, takže vás hra vtáhne do děje a takříkajíc na scénu. Bohužel nevím jména dalších herců. Jen Lukáše Jůzu, nám dobře známého jako hrabě Orsino. Jestlipak si vzpomenete ze kterého divadelního představení?
Posbírat autogramy, vyzjistit počty účastníků akce Veverka. Počty malé, ale co, chcem si zazpívat. Tak naložit, nabrat již zmiňované stopařky a směr Žižkov. Tam už na nás čekala třetí a zbytek osazenstva. Zábava v plném proudu, účas nakonec velmi hojná a meziměstská, děda Mráz a tak. A velké ovace, za které doufám nemohly jen ty obří krabice s pizzou. Lenoši. Mají to za rohem a nejsou schopní si tam dojít. No a pak jen muzika. A dobrá. Péťa Pú dodržel slib a skoro všechny tr......y už byly tatam. Za basou se střídali různí muzikanti a byla pohoda. Teda.... ale jo. Až na toho chřestýše. Ten se sice povedl, ale furt to je had. Hudební večer by se dal shrnout takto.... sóla na hada, sóla na kazu a nečekaně dlouho odložená zavíračka.
Jako poselství budoucím generacím zapsala druhá Třetina, držitelka bodu za větu: „On je docela vtipnej, na to že je basák“, povýšená o to, že věta, kterou pronesl on byla taky o basákovi. To je tak, když někde zuří Liberrec. Teda jarro. Tak raději pojedem.