Double U Náčelníka
Bylo trochu zvláštní, že koncert začíná už v 18 hod. a po skončení jsme teda ještě mohli něco podniknout. Nestíhače jsem dlouho neslyšelo. Těžko říct, jestli v tomhle klubíku nějakou chvíli vydrží, ale prospělo by jim to. Je to moc příjemné komorní prostředí. A jsou i nové písně. Jen jsem zatím nepoznalo, který z kluků je autorem. Většinou to jde rozpoznat, ale s touhle nějak nevím. No a Geary? Krásný hlas, vtipkoval, blbnul s devilboxem….
Druhým takovým komorním večírkem byl o tři týdny později Zdeněk Hamřík, který si přizval Tomáše Berku. Komornost byla umocněna tím, že bylo asi 8 diváků. Pánové se střídali, takže kromě Zdeňkových písní zazněly i staré Corpusárny, které nezbývá než doporučit. Hlavně těm, kteří mají rádi třeba Bílou nemoc. Oba dva jsou výborní kytaristi. Tak se hrálo a povídalo, jako bychom seděli jen u někoho v obýváku a tak to ubíhalo a bez přestávky, že po 21.hod bylo odehráno. Tak se rozsvítilo, někteří pospíchali dom, popíjelo se a pak vzal Tomáš znovu kytaru a začalo se spontánně zase hrát. Marsyas, Corpus delicti, Jarret… ale když to došlo k Matuškově Sbohem lásko volně přecházejícího v Rosu na kolejích, bylo jasné, že je na čase skončit.
Oboje to byly moc fajn večery. Takové ty, kdy si připadáte jak v peřince a někdo vám jemně drnká do ouška na kytaru.
Aby si to pamatovalo, zapsalo druhé Karrlátko
