Dokument o tom jak nám praděda ukazoval krásy Čech
Sobotní odpoledne, večer a noc jsme trávili s Karlem u Stráníků. Nedělní ráno spánkem a dopoledne příjemným povídáním. A to už nás čekala cesta zpátky. Z Kalku jsme odjížděli tou hezčí cestou ... krásně po hřebeni s úžasným výhledem zpátky do údolí.
První zastávka dnešního dne byl hrad v Mostě. Replika hradu Hněvín s krásnou vyhlídkovou věží. Při výstupu na věž jsme si užívali luxusu širokých dřevěných schodů. Vyhlídka byla opravdu špičková. Legrační bylo dohadování co je co. Účel jednoho areálu se nám nepodařilo rozluštit ani s pomocí foťáku a přiblížení fotky. Takže rozhodnutí znělo jasně. Dojedeme se tam podívat.
Pod kopcem kruháč, který nebyl kruháč a potom kruháče, které už byly kruháči. V Berundě zavládla trocha anarchie při domlouvání se kudy tudy cestička k vyhlídnutému příjezdovému mostu. Ale zvládli jsme to. Prohlédli si přemístěný kostel. Pozůstatky keramičky (asi?). A hlavně objeli celý tajemný areál. A víte co to bylo? Neřeknu. To je tajem.
A potom cesta mezi kopci a taky rozhodnutí, že rozhodopádně musíme vidět-navštívit-poznat Milešovku.
„Milešovka (německy Milleschauer, Donnersberg) je nejvyšší hora Českého středohoří. Její vrchol leží ve výšce 836,5 metrů nad mořem. Jméno získala podle nedalekého Milešova (2 km). Byla zde zřízena národní přírodní rezervace (51,3 ha, od roku 1951). Z vrcholu hory je kruhový rozhled do dalekého okolí, Milešovka totiž všechny ostatní vrchy v Českém středohoří výrazně převyšuje. Také proto se jedná o místo s nejdrsnějším podnebím v Čechách. Milešovka je považována za největrnější horu Česka, bezvětří je tu jen osm dní v roce.“ (www.wikipedie.cz)
Strastiplná cesta plná nástrah, které nám nachystala TA PANÍ (čti „úúúúúúžasná“ GPS v jednom nejmenovaném mobilu), vedla přes vesnice a polní cesty, otáčení se přes plnou čáru, odbočování přes plnou čáru, přejíždění přes plnou čáru, kolem dokola a zase zpátky a skončila u opravdu rozbahněné lesní cesty asi 100 metrů od normální silnice s posledním výkřikem TÉ PANÍ: „Jeďte 300 metrů rovně a dojeli jste do cíle cesty.“ Ale tohle by ani Berunda asi nedala. Takže jsme se poslušně vrátili na silnici a pokračovali v započaté okružní jízdě. A chcete říct tajemnství? Milešovka NEEXISTUJE!!! Stejně jako Ještěd. Prostě tam fakt nebyla!
A jako trešinka na dortu se vyjímal domeček v rybníce. Prostě jedna jeho stěna tvoří hráz rybníka. No vážně. Nekecáme. Dokonce jsme to vyfotili.
A potom už jen cesta zpátky do města ...
Ale upřímně. Byl to fakt povedený výlet. :-) Jen ta Milešovka tam prostě fakt není. :-)