Carpe diem! Život je krátký.
A nebo vás prostě někdo naštve. Takže jsem si užila Zdeňka Hamříka, protože toho v Praze moc často neslýcháme. Takový pěkný čistý folk. Prostě jen kytara, pěkný hlas, texty. Krásné jsou třeba Vlaštovky:
„Navzdory mobilům navzdory době, vždycky chodily dopisy ode mě k tobě, do těla e-mailu čtyřlístek nepoložíš. Tisíce slov a tisíce otázek, namaluj lásko namaluj obrázek, na ploše Windowsů se od barev neupatláš.“
Vždycky si říkám, komu bych tak mohla napsat. Dřív jsem hodně psala, ale teď by se to pěkně podražilo a stejně bych se nedočkala odpovědi. I když možná jo. SMS: „dík za dopis“
Bylo celkem plno. A dost známých. O přestávce jsme probrali různé drby. No a pak jsem si dala tousty a četla si. Téměř celou druhou půlku. Sice jsem Nestíhače dlouho neslyšela a těšila se, ale to se tak prostě někdy stane. Takže to vypadá na rekordně krátkou reportáž. Jedině, že bych volně přešla k referátu o knize.... ta byla moc zajímavá. Konečně jsem se dala do čtení Sofiina světa. Ale vzhledem k tomu, že je to filosofie, tak bych se zas rozkecala a dostala se někam úúúpně jinam.
Tak aspoň pozdravím pradědu. Ne že bych si myslela, že to tu čte, ale tak prostě proto, protože měl zas jednou pravdu. Kdybych jen nebyla nepoučitelná. Ale aspoň jsem poznala nové lidi.
Komentáře
Přehled komentářů
Sice to tu vubec nečtu, ale vím, že o mně píšeš s velkou láskou. A za to jsem Ti tak vděčný, že si to ve svém věku jistě vůbec neumíš představit. Tak aspoň jednou mi důsledně věř a buď na sebe pyšná za to, že Ti je někdo bezmezně vděčný pro Tvou dobrotu a vstřícnost. Děkuju Ti, má milovaná nejmladší...
No jo, jo...
(Praděd, 23. 4. 2009 22:21)