Bubenické půlstoletí
A tento bubeník, Honza Noha, oslavil v létě padesátiny a tak byl na jeho počest uspořádán tento koncert. Jaká to čest strávit celý večer na jevišti, nejprve v duu s bratrem Jakubem, pak s Botafogem a jejich pohodovejma písničkama, které nás ale trochu uspávaly. Inu na Botafogo je potřeba chodit odpočatí a vyspalí, jen tak si je můžete vychutnat naplno. Zato následující Bezefšeho nám spát nedali. Rozjeli to parádně a v tomto duchu pokračoval i závěrečný Professor. Možná jen trochu moc přeřvaný. Ale noční doprava a únava jsou vždycky tím nepříjemným důvodem k odchodu, nakonec i Třetiny opustili divadlo ještě před koncem poslední třetiny koncertu.
A jinak klasika. Téměř samí známí, utvořili jsme takový krásný příjemný hlouček a společně poslouchali, o přestávkách povídali a zase poslouchali, tentokrát jen nahrávky písniček, kde Honza bubnuje. Dokonce i na melodii ze seriálu Sanitka došlo. Ano, i tam hrál na bicí Honza. Nevím, čím si to Třetiny zasloužily, ale dostaly od Páji čokoládu, tak tedy ještě jednou díky. První vyhrála v loterii cédéčko. A to přišla pozdě.
Ale co, hlavně že byla dobrá nálada. Všichni Třetiny rádi vidělyI(doufejme, že to mysleli upřímně), ony se taky rády viděly (poslední dobou se jim to moc často nedaří) a stejně tak ony všechny rády viděly. Některá setkání nebo spíš poznání byla i docela nečekaná, ale o tom by vám povyprávěla první Třetina, tak se jí na to někdy můžete zeptat.
Na co jsem ještě zapomněl? Na to nejdůležitější! Všechno nejlepší Honzo a ještě nepočítaně přesných úderů na všechny tvé bicí soubravy, bubínky, bonga a to, co ti Zdenál připraví při žízni (tentokrát to byla... počkejte si... ano noha!)