Za taxi? Jedině Metaxy!
17. 10. 2008
Prostě to tam mám ráda. Ono to tam tak krásně voní těma řízkama s citronem, mají kafe i dobrý kafe, pivo….. Ani nevím v kolik se začalo. Vojta v klidu dojídal řízek a mezitím mu cizí bubeník nazvučil bicí. Tedy cizí … ten, co hrál s Nohabandem, když Mrk hrál s Disneybandem. Takže nebyl cizí. A evidentně uměl francouzsky. Ale na ty bicí samozřejmě taky. Hrál pak s Jirkou Konvrzkem. Taky se mi Vojta snažil vnutit nějakou součást bicích, když prý na ně hraješ. Ale nejsem si tak úplně jistá, jestli si tě pamatuje. Myslim, že k těm bicím, cos měl půjčený od Johna by to velikostně nepasovalo.
Začalo se netradičně, promítáním krátkých filmů. První byl Psychodeformátor aneb překvapení v kryptě. A o čem že to bylo? Dvě zombie (jedna mimochodem dost nápadně podobná Ošancovi), které z jejich spánku probere Hořínské smyčcové kvarteto. Housle sice dost skřípaly, ale obrazově to bylo pěkný. Černobílý snímek, kde si hezky vyhráli s kouzlem světla svíčky, kontrastů a úžasně namaskovaných zombie. Dialogy vypadaly asi takhle:
„Co teď. Je tu nuda.“
„No a co?“
„No a nic.“
„Nic není.“
„Ale je tu nuda.“
Pobavilo mě to a v tom sklepení to mělo zvláštní atmosféru. Být ještě větší tma, tak se snad i bojím. Vyvolávalo by to iluzi, že jsme přímo s nimi v té kryptě.
Druhé video byl videoklip k písni Hladolet od kapely Původní Bureš. To je ta, jak zpíva o velké plyšové myši. Video se dá najít tady.
No a do třetice video Paroxysmální tachykardie. Což mi přítel google přeložil jako - záchvat nadmíru rychlé činnosti srdeční, kde se rychlost tepů náhle zvýší na 160-300 tepů za minutu a po několika vteřinách, minutách nebo hodinách i dnech zase náhle klesne na počet normální. Rychlý sled stahů srdečních je tu buď způsoben extrasystolemi jdoucími za sebou ráz naráz, nebo jde o jistou formu kmitání předsíní. Tep bývá při paroxysmální tachykardii pravidelný, ale malý, obtíže buď žádné nebo bušení srdce, nebo tíseň, krátký dech, mdloby atd. podle stavu srdce a trvání záchvatu.
Příběh ze 70. Let, kde hrál mladičký Ruda Flek.
A po rozdání Hlavce už přišla na řadu muzika. Nejprve Psychedelic Spiders of Dr.Spoon. Co k nim napsat? Punk is taky not dead. Nevadí mi našlápnutější muzika, ale nemám ráda, když nerozumim „zpěvákovi“ co zpívá. Takže zmínit můžu jen, že měli sólistu, který hrál jen na tamburínu a foukačku a na basovku hrála holka.
To Jirka Konvrzek se svou úžasnou dvojkytarou (nebo jak to nazvat), to bylo o moc lepší. Doprovázen bicími a kontrabasem. Pecka. Prostě písničky osamělého punkového písničkáře, jak sám řekl. Zapamatovala jsem si pro tebe jeden verš: „Svedeš to na brouky, že maj červený prdelky.“ Ruda prohlásil, že je Jirka v životní formě. Z Rudy ale taky celý večer sršila energie.
A na závěr, když už se blížila sobota, Nohaband. Jakub prý taky v životní formě. Začal největšími hity a sázel další a další. Tančilo se. Docela dost. A zpívalo. Prostě pohoda. Jakub mi udělal velkou radost, protože zahrál většinu z mých nejoblíbenějších. A dokonce … jako přídavek Pašijová. Sice bez bicích, ale přidala se aspoň basa. To je něco! Tak snad příště i s bicíma. A pro další přídavek si máme přijít do Balbínky.
A byla sobota. Pobalit, naložit, nabrat opět stopaře. A dokonce vícero. Díky svým dvěma nejoblíbenějším taxikářům za opětovné svezení. (V tomhle výčtu není Berunda s Jájou ani Milouš s Džejn, ty jsou osobními šoféry našich aut.) A hlavně! Ač jsme jeli přes Nusle, trefili jsme k nám. Nedejbože, abychom zabloudili na nějaký cizí pozemek, mohl by nás tam někdo zastřelit.
Takže páteční večer se vskutku vydařil. Paráda. Takže vidíte, že i když nepiju kafe ani pivo, tak přeci jen z toho života (kromě tý vodky) něco mám. Fajn muziku a bezva lidi kolem sebe.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář