Večírek s důležitým úkolem. Vlastně několika.
Tma. Déšť. Někteří kuřáci vypadají sympaticky. Vyzvednutí. Autobus. Stále déšť. Ale pouze déšť. Krátká procházka na úplně druhou stranu. Google. Déšť. Konečně správný směr Moira. Vybírání. Zmatený prodavač. Vybráno. Snaha uplatnit slevu na hasiče studenta co jeho maminka studovala policejní akademii…neprošlo. Déšť. Hledání zastávky busu. Pozor změna….slejvák! Ukrytí se pod záminkou večeře. Napapáno tak směr Viktorka. Teď už ale nemám slov…prostě mega giga super makro…slejvák.
Tak tohle všechno předcházelo koncertu. Na baru nás přivítal zmoklý Bubák. Střih – vzpomenete si na tu historku o vlasech a tak? Střih zpět. Odpracovat si jeden odvoz. No jo, ale to zas musíme tam. Jako do deště.
Pak už jen zima, grog a čajík, svíčky – vlastně ka, povědomé ksichty, spojka č. 1 (čti kurýr Hanspaulka Viktorka), něco o čem pochybuji, že byl foťák (bez urážky – profesní deformace). Ale nakonec se mi i ten blesk podařilo vypnout. Jen to pípání. Premiéra klipu sice nebyla, ale kopa muziky ano. A pivo na cestu dom. A panáky v garáži. A historky o Lennoniádě a tak. Prostě pohoda.
Ti tři jsou výborní muzikanti. Usměvaný, chytří, vtipní…. Radost je poslouchat. Radost je vidět jímají radost, že máte radost… jsem se do toho nějak zamotal…. Prostě důkaz toho, že jedna kytara, basa a bicí dokážou udělat kopu muziky. Zní to jako pěkné klišé… ale je to prostě tak. I když je většina Bubákových textů o jednom (čti o chlastu samozřejmě), tak ta řekněme textařská genialita tam je. Zkuste si ho někdy zajít poslechnout. Teď asi nevím jak to popsat, tak si to prostě poslechněte. To je rozkaz! A než si to poslechnete, tak to tu nedopíšu….
…… ba ne, to bych neudělal. Ostatně slíbil jsem, že o tomhle večeru něco pěkného napíšu. Čímž bych rád pozdravil neznámého, který mě prý zná. Tak já jeho už taky.
Jenže už vlastně není co psát. Pak se jen příjemně povídalo a jelo domů. Teda mezitím ještě jednou bubny, ale mě to teda rozhodně nepřekvapuje. Takže někdy v Balbínce jo? :-)
