Tyjotyjotyjotyjo!
Víte jak poznáte účetní? Byť má účetnictví jen jako koníček?? Že je v březnu na zhroucení ačkoliv to nemusí být na první pohled vidět. A víte jak se to může i projevovat? Že zapomíná na důležité věci .. tedy .. ehmm .. věci .. na důležité osoby. Jako třeba na mě. Takže jsem ve středu zcela nedobrovolně zase hlídal byt. Je pravda, že první se potom hodně omlouvala a dokonce – to mám z doslechu – prý pro mě chtěla zajet místo večeře. Nicméně ... zprostředkuju vám alespoň její vyprávění. I když kdybych se spoléhal jenom na ni, tak by to bylo asi velmi stručné. Tedy ne asi .. určitě. Bylo by to jen TYJOTYJOTYJOTYJOTYJOOOO. :-)
Takže jsem se obrátil na další zdroje a pokusím se středeční večer popsat s jejich pomocí trošku barvitěji. Sraz na Národní probíhal podle zavedeného scénáře. Skoro. První přiběhla včas .. řekla: "Ahoj, jsem tu včas, ale musím do banky. Pět minut. Dejte mi pět minut." Podle očitých svědků to fakt do pěti minut stihla. Tomu teda nevěřím, ale svědectví je svědectví. Domluvit se v šesti lidech kam na večeři je menší logistický oříšek, ale i to bylo nakonec rozhodnuto demokraticky. Při večeři se špatně dodržují intertřetinová pravidla – nejíst a nepít – takže párkrát se někdo dusil nebo se muselo počkat až polkne – přece jen historky z lachtaního výletu nejsou suché, ale spíš mokré. :-)
Rychle, rychle už je skoro sedm a divadlo nepočká. I když tentokrát čekalo. Několik lidí mělo lístky na stejná sedadla. A světe div se .. dokonce na sedadla, která kupovala i Třetina. Hmm .. to jsem z toho jelen. Ale naši kamarádi se vystrnadit nedali a vytrvali. :-)
A potom už je to jen veliké tyjotyjotyjotyjo .. Péťa Pú prohlásil, že konečně bude Třetinám rozumnět. Konečně pochopí různé hlášky, narážky a srážky ... :-)
A co říct na závěr? Kdo neviděl Hrdého Budžese jako by nebyl. A na tom trvám!!!! Barbaři. :-)