Tohle bude nadpis reportáže
Podělím se s vámi nejen o adepty na nadpis celé akce, ale i o další zážitky, které my uvízly v paměti.
- sraz? Na Opatově v 11! Jedeme na výlet! Tyjo, tolik nadšení jsem nečekal, těším se! To bude paráda, společnej výlet!
- kulturní referent třetí Třetina určila cíl prvního výletu Kozí Hrádek. Společně s dvěma Miloušema zkoordinovala bod parkování a za závěrečného společného výkřiku ahoj u Mc v Táboře jsme vyjeli.
- Mazdička se nám ztratila v dáli a dvě červená auta pokračovala společně až do Tábora. Tam? Zmatek s Mazdičkou, která zapomněla na první sraz a pokračovala rovnou na Hrádek.
- konečně jsme se dočkali oběda (nějak jsou ty zmatky ve fast foodech poslední dobou čím dál častější), pokochali se letadlem (Ty kuáo!) nakoupili zásoby ovoce a čokolád a konečně vyrazili. Zaparkovali jsme u zákazu vjezdu a dál šli pěšky a kochali se slunečnou krajinou plnou pampelišek.
- Kozí hrádek jsme našli, prolezli, užívali sluníčka a říkali, že se nám dál nechce. Nakonec jsme se ale zvedli a vyrazili dál. Podle informací z Mazdičky byla její osádka v Dobronicích. Dobrej nápad, jedem tam!
- Vsadím se, že až tam dorazíme, Mazdička už bude pryč! No co myslíte? Měl jsem pravdu. Stíhací závod pokračuje. Cestou potkáme ve Stádlci úžasný řetězový most. To ještě netušíme, že to není pro tento den naposledy...
- Po prohlídce zříceniny se nám stala taková milá věc. Jedna trampka prohlásila něco o tom, co to má tamta paní na tričku. Džejn se otočila a trampka na to že Epy de Myi slyšela na CR a že byli fakt dobrý!
- Kontakt s Mazdičkou určil další cíl naší cesty - vesnici Všechlapy. Kontakt s Miloušema ale nenabízel žádnou vhodnou cestu, jako by tu nikde nebyl žádnej most krom onoho řetězového, co jsme přes něj jeli sem a co už ho Pavel nechce ani vidět. Mapa most sice nabízí, ale jak zjišťujeme, je jediná. V chatařské oblasti se otáčíme a Pavlův Milouš vede auto na Bechyni, náš Milouš na řetězový most. Potkáváme se na křižovatce ve Všechlapech. (PS: mostek tak akorát na osobák byl nejspíš přímo v Dobronicích, Koukali jsme na něj ze zříceniny a dokonce ho i fotili! Jestli to je opravdu on zjistíme při příští návštěvě Epycentra:-) ).
- Pavel parkuje ve Všechlapech. Gabča s Příšerou vystupují se slovy: Jsme tady. My se docela podivujem, neb tu má být pouť a my nic neviděli a osádka Mazdičky má být v hospodě a tu jsme taky neviděli. Holky se ale po pár krocích vrací s tím, že tu opravdu nejsme. Pavel si totiž samým nadšením, že jsme Mazdičku konečně dostihli, spletl auta a zaparkoval na soukromém dvoře vedle jiného zeleného auta. Po kontaktu s Parošem zjišťujeme, že jsou o 2 vesnice dál, v Sudoměřicích. Co je to za řidiče, když ani neví, v jaké vesnici parkuje?!
- Konečně Mazdička! Skutečná zelená Petrova Mazdička! A kde je ta hospoda, ve které na nás čekají? Jo tady! Ale kde jsou? Jo že to byly ty šmouhy, co jsem si jich všiml, když utíkaly z hospody, protože se lekli, že jsme je konečně dostihli? :-)
- povečeříme a pak hurá do Tejna. Pavel se ještě staví pro benzín a tak je naše první auto v místě určení jako první! A to už nás vítá Cucka s česnekovejma jednohubkama a než se dostaneme do první řady, stihneme se pozdravit se spoustou dalších kamarádů a přijedou i zbývající dvě auta.
- a co bylo dál? Pohodovej koncert JTT, Žofku holky poslouchaly jako kulisu a pak si šly zajezdit na tříkolkách, na Epy honem zpátky do první řady a pak? Sejšnovat až do rána, občas se projet na tříkolkách, dát si guláš, zajít do kuchyňky s pár novýma tvářema, popovídat s kamarádama a kamarádkama. Já si všechno pozoroval ze svého oblíbeného výklenku.
- v neděli společná snídaně doprovázená spoustou historek zejména z muzikantského života a pak jsme šli na výlet! Že prší? To je v neděli po Epycentru normální, to přejde! Naskládali jsme se do pěti aut a jeli na vodícím Fordem ke hrobům. Tentokrát jsme se sešli všichni hned v prvním domluveném cíli hurá!
- všichni vystoupili a šli do lesa na hroby, já hlídal konvoj. Kolik živých lidí se vejde do jednoho hrobu nevíme, tahle výzva se s velkým ohlasem nesetkala. Pokračovalo se na vyhlídku na Temelín a řeku a pak zpátky k autům a nastala první fáze loučení. Těch, kteří se vraceli do Epycentra a těch, kteří jeli rovnou domů. Já a první jsme byli vyměněni za Vláďu s Alenkou a vyrazili na návštěvu za jedním muzikantem, který má dokonce fotku v muzeu hudby a pak do Prahy.
- cestu do Prahy jsme si krátili přes Bechyni a výhledy na (nejen) mostní oblouky. Věděli jste, že v Bechyni je nejoblíbenější hřiště na petanq jednoho basáka? A keramická škola? Řetězový most po třetí během dvou dnů. To vypadá na rekord. Ucpaná benešovská silnice nás donutila poznávat krásy krajiny a silnic 3. tříd, ale rozhodně to stálo za to. I ta závěrečná zastávka na vyhlídce na Slapech.
- zbývající Třetiny my vyprávěly, že se vrátily do Epycentra, kde se ještě chvíli sedělo, zpívalo, hrálo, dojedl guláš a pak nastala druhá fáze loučení. Naše první auto se vydalo na cestu a na Malé Straně začalo poslouchat Devítku. Musí si nějak vynahradit ten večerní zrušenej koncert. Cesta příjemně ubíhala až na pár kolon, ale dalo se to. Konečně parkoviště na Opatově, další loučení, velké účtování cestovného (tentokrát to bylo trochu složitější, neb se na zpáteční cestu změnila osádka a matfyzačka neměla kalkulačku, ale zmákli jsme to!).
PS: Víte co je to "Řepy de Mye"? Sdružené složené s Honzy Řepky a muzikantů Epy de Mye v libovolném počtu a množství interpretující libovolné písně. A víte co je to "papa raci"? Otec Jana Matěje Raka a jeho bratra. Takže to v žádném případě není Péťa-Pú s foťákem. Ten by mohl být vzhledem k datu jeho narození tak nanejvýš "papa ryby" :-)
- kdy že bude příští Epycentrum? Třetiny musí dopsat tu sloku k Ženám mužům!