Jdi na obsah Jdi na menu
 


Téměř skandální konec týdne

23. 2. 2008

Třetí přijížděla z Brna. Já, první a druhá jsme sice měli sraz na Pavláku už před šestou, ale ještě jsme se stavili u první v novém bytečku. (za pohřebním ústavem doleva) Povečeřeli jsme, poklábosili – i když já z toho byl zas trochu zmaten. No a pak jsme se zas vydali na Pavlák. Ale zas ne do Balbínky. My tam snad dneska nedojdem! Ještě jsme šli s kamarády na večeři. No večeři.... na horkou čokoládu. Už vám došlo, s kým jsem to asi šel? Prapodivná pizzerie bez pizzy. Za to s marťany a dětskými stolečky. A ještě ke všemu tam na mě a D40 byl spáchán atentát. Tak radči jdeme.

No né, vás jsme dlouho neviděli! Už jsme si říkali, kde jste a že už vám někdo zabral váš stůl.... Asi bychom měli zauvažovat o stálé rezervačce. Však i třetí tu byla skoro dřív než my.

Bylo nás tam hodně. Inu, vzdělávací kurzy hudby. A co dál? Kráva, vrána.....vlastně ta ne. Kotě, komáři, ovce a postel. Teda, ne že bychom se rovnou teleportovali do peřin za polštářem, ale ta písnička. Bubák byl rozverný a tančil, na basu hrál Vojta, protože basák držel ten večer basu s někym úplně jiným. Na bicí hrál tím pádem taky někdo cizí. A Jakub? Ten byl taky pěkně rozverný a několikrát přidal. Ale že nedal Vážku, to má u mě! Pak se ještě povídalo, loučilo, plánovalo...já se schoval do batůžku k Třetince a nasedli jsme do velkého stříbrného taxíku. Osobní auto s kupé? To jsem ještě neviděl. Ten hodný pán nás dovezl až před paneláček a pokračoval dál, někam k Hypernově.

Pěkně jsme se vyspinkali a ráno? Nejen, že byla ta slečna, co u ní občas bývám, líná jít do školy, ale večer vyrážela za kultůrou a normálně mě nechala doma! Ano! A ke všemu vědomě. To teda. Tak jsem se poflakoval po bytě, koukal na televizi, četl si, vybral jsem jí tajné skrýše bonbonů...a tak. Normální pátek. Ani nevím, kdy se vrátila. Ale povídala mi pak moc pěknou pohádku....


Bylo jednou jedno město na jihu Čech. Kolem šesté hodiny večer se nad ním začalo stmívat a obloha se zabarvila krásně dorůžova. Ačkoliv bylo teprve 22. února, vzduch byl vlahý jak na jařře a k Pelhřimovu se pomalu přibližoval povědomý kočár.
Nádhrně osvětlené město, optické klamy, zpívající ptáci, útulná kavárna, příjemná společnost, svíčky, mlčení, ještě útulnější kavárna s tygříky po stěnách, obložené mísy, jahody, motýlí hra, další milá společnost, Mirek, Vítek, strašidlo, Jakub, něčím malinko naladit, postmoderní zvuk, Mařenka s Toníkem a jejich svatba, folková tanečnice, bicí bubeník.... t
icho, tma.
Za okny noční déšť.
Dlouhá cesta před námi, blikající světla kolemjedoucích.
A do toho všeho jemné zvuky cimbálu a houslí....

...........tak dobrou noc Karlíku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jejej...

(Kačka, 7. 3. 2008 19:42)

samozřejmě VZPOMNĚLA....

Tak jsem si vzpoměla...

(Kačka, 7. 3. 2008 19:40)

...to víte, proč muzikanti nesmí před koncertem jíst? Hrajeme o bod do tabulky!!!!!