Sraz po 25 letech aneb drážní stůl
„Jestli jede autem, tak to nestihne a budu to muset odehrát sám a to bych vám nepřál.“ Drážní stůl se pousmál a pobídl ať nekecá a hraje. A že pak celkem rušili, jak se bavili oni, to už jim bylo šumafuk. Bezohledňáci.
Bez Petra to nějak není ono. Prostě tam chybí ta druhá kytara, druhý hlas a hlavně Malostranská. Ale i tak hrál moc pěkně. Kdo by taky nebyl paf z takových veršů jako „jak korsické slunce si svítila a já se vyhříval“ nebo „podívej se mi do očí budu v nich mít déšť“. A než se Honza nemohl rozhodnout, jak sestavit playlist, dal publiku možnost si říct, co chce zahrát..... „a něco od Řepky byste nechtěli?“ Čímž si diváci nepřímo vysloužili, že se nějaký ten song naučí. Jaký to asi bude? Jak se naučit novou píseň? Zahrajete jí dvacetkrát. „A tuhle nezapomenete!“ Tak ji během večera raději několikrát zopakujeme. „A nechce si třeba někdo zazpívat se mnou?“ Ty jo, jako z pódia jo? Hm, ale nikdo se neodvážil. Tak uděláme přestávku a pak zahraje Lucien a The Wavemen.
Bomba, to je prostě něco ten jeho hlas. Má neuvěřitelně moc energie, vynikajícího kytaristu a super bubeníka, co neváhá divákům půjčit svá šustítka, aby si mohli taky zahrát. A k tomu mystická hrající krabice, vypadající jak malá dřevěná truhlička.
Tak ještě na konec nějaký ten evergreen, který nikdo moc nehraje. Třeba ty REM pro Kytku.
A možná bys měl, Karrle, vědět ještě něco. Přijel jeden pán z Ostravy. Ale zůstal rovnou sedět na baru. A pak že přijel za mnou. To nám ten týden ale pěkně pokračuje :-) Ještě že mi náladu spravil ten toust.