Proč bychom se netopili
Tak od začátku... Po jistých drobných organizační problémech (Které začaly asi takhle ... ve středu ráno volal Hůd jestli první neví o nějakém přebytečném háčkovi ... obvolala kde koho a ... nic. Ve středu navečer napsal Michal, že je za hranicemi všedních dnů v Amsterodamu a kdy že se to vlastně jede, protože on se vrací někdy ve čtvrtek v noci (trošku to prokaučoval chlapec) a první začala hledat nějakého přebytečného kormidelníka – tedy až poté co se Myšák naivně zeptal ... „Kormidlo zvládneš, ne?“ Nenechte se mýlit, že to má pohádkový konec o tom jak první a Hůd na jedné lodi jeli ... omyl.... nemá. Neb Hůd svou manželku pod pohružkou násilí a rozvodu do auta vecpal a rekreovat se donutil. A znáte první .. ta musí mít vždycky něco extra, takže nakonec ty kormidelníky na plavbě střídala obden. Ale nejdříve se „všichni“ sešli v Plzni. Byl jsem celý napjatý jak to vlastně celé bude probíhat. Už jsem sice byl na moři, ale Vltava mě čekala poprvé. Po výborné pozdní večeři (ať žije ucpaný Baranďák) a konzumaci alkoholu v množství větším než malém (což mimochodem probíhalo celý prodloužený víkend .. řeknu vám ti vodáci se nezdají) a krátkém spánku tu bylo ráno a s ním nalodění se do busu. Autobus dovezl partu zhruba 30 lidí kamsi na Šumavu a teď se začaly teprve dít věci.
Lodě se sundávaly z vleku, všchni pobíhali sem a tam a pořád něco nosili – tu loď, tu loďák, tu veslo (tedy pádlo jsem chtěl napsat), tu houby, tu lahve a mumlali něco o vodních taškách a věcech a neoprenech ... vůbec jsem jim nerozumněl. Ale ten největší šok mě teprve čekal. Všichni se začali svlékat. Rozumíte!!! Normálně skoro na veřejnosti. Oni se s tím vodáci fakt neštvou. A pak to najednou vypadalo jako kdyby vypustili ze zoo tučnáky .. a vzhůru do lodí a užívat si.
První den se plulo přes 1. zónu národního parku a byla to fakt paráda. Řeka se kroutila sem a tam .. všude klid ... pohoda ... sluníčko ... krásná příroda. A první cvaknutí. Ne .. já to nebyl. Tak si tak v klidu plujeme po klidné vodě a povídame si s Pájou a najednou ... hups ... a Pája ve vodě. Podezřívám ho, že to byl mikrospánek. Jinak to snad není možný. První se ještě teď směje, když si na to vzpomene.
Večer? Co bych vám k tomu tak řekl .. hospůdka se spoustou jídla a pití. A kytarou. :-)
Ráno zase na vodu. A opět svlékací scéna. (Zapomněl jsem podotknout, že svlékací a oblékací scény se pravidelně opakovaly ráno a večer. Já z toho do teď nemůžu spát. :-)) Přes den kochání se .. např. Rožmberkem.... soulodění a popíjení toniku s příchutí jehličí .... neplánované navazování přátelství s partou muzikantů z Brna, kterým to fakt hrálo a zpívalo moc dobře (dokonce s sebou měli alt saxofon – to jsem opravdu zíral) ... pivo zdarma, protože se rozbila pípa a ono „o můj bože“ vytékalo do řeky ... a průšvih, kde se flákáme ... prostě pohodový den.
Večer? Procházka po Větřní, ale dolů do „Bronxu“ se nikdo neodvážil. Kdo někdy byl ve Větřní, tak mě pochopí a kdo nebyl ... tak věřte, že to je zážitek, který si klidně nechte ujít. Honzův odjezd, který se nepovedl aneb ať žijí České dráhy.
Už jsem se zmiňoval o autobusu? A jeho řidiči? Ne .. chyba. Autobus byl .. hmm .. staršího data výroby. Nešla tam otevírat okýnka a to byl fakt v tom letním počasí problém. Řidič byl moc hodný, ale ... nevím ... řízení mu zase až tak nešlo. Jo .. a zapomněl jsem na jednu drobnost ... vlek naložený spoustou lodí byl na toho staříčka busíčka moc, takže se za námi pravidelně vytvářely úžasné kolony aut. Někdy je opravdu zajímavé pozorovat lidské reakce v takových situacích. Někteří řidiči to brali sportovně a jiní třeba i přes plnou dvojitou ...
Ráno? Že nevíte co bylo ráno?? Ano .. zase na vodu. A samozřejmě nejsme žádní měkejši, takže naloďujeme nad jezem .. jojo .. není nad ranní sprchu. Brrr .. voda prostě ještě byla studená. V sobotu nás čekal celkem krátký, ale o to zajímavější úsek. Jeden jez za druhým a úžasná kochačka se Českým Krumlovem. Už jsem vám říkal, že jsem si to město zamiloval? Je nádherný. Jez u zámku nechvalně proslulý byl naprosto trapný. V podstatě to ani necáklo. :-( Nuda. :-) Za to na Řechtalku s Honzíkem to šplouchlo na jiném víc a cvakli se. Honzík statečně Řechtalku zachraňoval a ostatní zachraňovali loď a pádla a tak .. prostě velká záchranářská akce.
Večer? Procházka po Krumlově. Paráda. A potom úžasná večeře u Báby a vínečko a kytara a zpěv. Tyjo .. tyhle odrhovačky už jsem fakt dlouho neslyšel. A mezi námi .. zase dlouho nemusím. Ale bylo to príma. Noční cesta k busu plná veršů většinou končících ... „a jsme v prdeli.“ :-) A nechtějte vědět kdo tohle prosazoval .. velmi poetické ... měsíček svíti a my jsme v ... určitě si umíte doplnit sami.
Ráno vstávat a šupky dupky balit a hurá na poslední úsek. Pája se snažil a od rána první sprchoval kde se dalo .. prostě projeli kde jakou vlnu, vlnku i vlničku .... a věřili byste tomu, že nejvíc vody nabrali na posledním jezu?? Nevěřili? Tak věřte ... :-)
A pak už jen poslední striptýz .. definitivní balení ... šílená cesta busem, kde Lišák nezavřel pusu ... diskuze o motivaci dárců krve ... mrtvolách a pitvách ... vynucené čůrací zastávky ... přehřátí ... a loučení. Škoda. Bylo to tak úžasný. Problémy zůstaly někde daleko .. voda je vzala .. prostě dokonalý reset.
A to jsem zapomněl na největšího proutníka Kolečka ... pivo, pivo, pivo ... klobásy ... Dívčí kámen ... Radku ... nejúžasnějšího Myšáka ... Jeníka, který se usmívá ... eskymáky, které kanoisti umí jen napůl ... Pepu a Martina koupající se ve 20 číslech vody ... ovoce (čti jablíčka) ... Ladu a její telefonáty ... novou přezdívku první ... papírové kapesníčky ... půjčky a výpujčky ... a .... to už je jedno. Mám to v hlavě a ještě to tam určitě chvilku zůstane. :-)