Pičo jsem dysgrafik!
Když Třetiny dorazily domů, byly pěkně uřícené, utahané a upocené. No nepřál bych vám je vidět, než si daly sprchu. Ta je probrala. Pustili jsme si Velkou sýrovou loupež, posvačili, odpočinuli si…. mezitím Třetinka ztratila prstýnek a hledejte ho na vzorovaném koberci. Jiným hledá šperky všeho druhu, ale po svém prstýnku pátrala dlouho. Chvíli dokonce podezírala mého huňatého obřího kamaráda pejska, že ho zalehl. Pak ho našla a mohlo se jet. Pěšky? Blázníte? Pěkně tramvají. To byl nápad se tak zřídit na tříkolkách. Ale pěkně tam prý bylo. Vltava, kanoisti, veslaři, stín, cyklostezka, sešup dolů….
Už jste někdy měli bagel? Neznáte? Výborné – doporučuji ten s čokoládou. Posilnit se, obhlídnout program divadla, posedět v Ungeltu v tom pěkném dvoře a vyčkat až otevřou klub. Zmatky se začátkem, jak jinak. Jestli ale brzo nezačnete, tak mi tu Třetiny usnou. Neusnuly! Probral je procházející fotograf v povědomé hawaiské košili. Ale co hůř, měl k ní kostkované kraťasy. Ale stejně to nebyl největší exot večera. Tancující chlapci v žabkách a bílých kompletech… k popukání. Lasící se dvanáctky těsně pod podiem – ale upoutaly pozornost, to zas jo. Na podiu si koncert někdo moc užíval…. My ale taky. Teda až na občasné výpadky obrazu, protože před námi postávali nějací basketbalisté. Třetiny chvílemi klimbaly a málem padaly z barových stoliček. Proč se na koncertech Xindla musí vždycky sedět na tak nebezpečných sedačkách???
A najednou se z podia ozvalo: „Tak když už je Karel tady, tak ho ještě pozveme na podium.“ Trochu ve mně hrklo…ale šlo o nový saxofon Xindla Filipa, který je mým jmenovcem. Nebo já jeho? Nevím. Každopádně se kamarádí s trubkou Zuzankou. To nevím, čí je jmenovkyně. A co se hrálo? Country píseň o tom, že stany voní a trampové taky, o Ondřejovi, o pravěku…… a samozřejmě o Andělovi. Prvně jsem ho slyšel ve sborovém provedení. Třetinka se málem utopila brčkem, ale já nevím proč. Radši. Já jsem ještě malý brouček na takové změny textu.
Pěkné to bylo. Teda první kapela. Druhou jsme tak trochu z důvodu přílišné unavenosti bojkotovali. Vedle hrál snaživě jazz, klasika, tančili tam černoši….. všude v centru to nějak moc žilo. Miluju páteční večery. Ale nevím, jestli se do tohohle klubu ještě někdy podívám. Možná až budu v pubertě s ostatními zvířátky obrážet diskošky.
Komentáře
Přehled komentářů
jj, na Ungeltu často vzpomenu na Přihrádek. Ale na Přihrádku mě ještě nikdy nenapadlo myslet na Ungelt. Hm...
Ungelt
(Olina, 6. 6. 2008 9:24)