Nechte na hlavě
První etapa - Hrubá skála
Cesta z Prahy utekla ve skvělé náladě a družné zábavě s nejen zmrzlinovým dopingem krátce před cílem. Otázka, jestli obědvat bagetu nebo ne, byla rychle vyřešena naplánovaným řádným obědem někde v restauraci. Před tím nás ale čekala KPČ (kulturně-poznávací činnost). Zaparkovali jsme na Hrubé skále a šli okouknout zámek, na jehož nádvoří bylo i nějaké středověké vystoupení s tanci a zpěvem. Pokochali jsme se okolní krajinou ze zámecké věže a prošli si bojovku v roklince. Když jsme si zámek dosytosti užili, vydali jsme se po žluté na Adamovo lože a několik vyhlídek. Ta poslední, Mariánská byla fakt krásná. Viděli jsme krajinu od Hrubé skály až po Ještěd. Ještě honem na symbolický hřbitov horolezců a pak hurááá na něco dobrého. Čočkovka, vývar, plněné knedlíky, kančí pečínka, vepřová pečeně na houbách, ale hlavně horké maliny a závin se zmrzlinou a šlehačkou. Ale protože čas pokročil, bylo potřeba přistoupit ke druhé etapě naší expedice. Ještě před ní musíme všichni postupně vyzkoušet tajný kód 681* a můžem jet.
Druhá etapa - Folkový slamák
Do Šťastné země jsme dorazili během vystoupení druhého účinkujícího, kapely Zezadu. Chvíli jsem si myslel, že se Berušky trochu změnily, ale nebylo tomu tak. To se jen jednalo o novou kapelu, ve které účinkují sestry Vítovy. Muzika mě moc nezaujala a tak jsem ji poslouchal jako kulisu během prozkoumávání areálu Šťastné země. Ta loď byla loni támhle a ta stěna tady a pamatujete na ty skluzavky? Jé, tohle si chci zkusit, ale je tu moc dětí... A to už na nás mávájí známé tváře z přijíždějícího auta a my se začínáme těšit na Disneyband. Tentokrát hráli bez Mrka a opět bez trsátek. A to jsme se Máci předem ptali, jaká máme přivézt. Protože neodepsal, nemohly jsme mu pomoci. Marien trochu nestíhají a proto nastupuje na jeviště EdM a hustí do nás jednu pecku za druhou. Marien konečně dorazili a tak k dalším změnám v programu dojít nemusí. Jsou unavení po náročné slovenské šňůře a ještě večer někde hrají, tak odjíždějí hned domů. Po nich vystoupil David Kangas hrající všechno možné za doprovodu half playbacku. Skvělá kulisa ke skákání na trampolíně. Berušky posloužily podobně, ale protože jsme byli unavení a děti kamsi zmizely, už jsme se spíš houpali, vozili, klouzali a tak podobně. Celý festival se pomalu chýlí k závěru, tak ještě honem stihnout večeři a ... hurá na další etapu.
Třetí etapa - Trosecký širák
Konvoj malého červeného a dlouhého modrého auta dorazil na parkoviště a po mírných zmatcích kudy na Trosky stojíme u brány a vzhledem k našemu pozdnímu příchodu platíme třetinové vstupné. Jak symbolické :-) Přicházíme akorát na začátku vystoupení Hlubékoho Nedorozumění, během kterého se snažíme aklimatizovat a splynout s davem. Moc se nám to mezi zelenými návštěvníky trampské akce nedaří. Večer trávíme střídavě u ohně, poslechem dalších kapel (Falešná karta, Tempo di Vlak), noční prohlídkou Baby a Panny a pokusem fotit jednu z druhé, několika dalšími večeřemi, ovocem a tak různě. Musím říct, že z celého bloku, který jsme stihli, mě nejvíce zaujala poslední kapela, a to i přesteo, že ani na plakátech nebyla uvedená. Místo plánované Ozvěny totiž vystoupila náhodou kolem projíždějící Epy de Mye. Trochu popřeházela radvánovický playlist, něco přidali, něco vynechali a musím říct, že i když diváctvo mezitím docela prořídlo a zvukař trochu víc nezvládal, úspěch měli veliký. Než se stihl rozjet sejšn, byli jsme upozorněni, že hrad se za chvíli zamkne a už nás z něj ani do něj nikdo nepustí. Protože jsme měli věci dole na parkovišti, museli jsme si pro ně dojít a shodli se, že nahoru už se nám nechce. Po probuzení Třetinky spící v zamčeném autě a menším rozmýšlení jsme nakonec vedle parkoviště postavili stan (šlo nám to o dost líp, než minule na Bouzově :-) ) a popřáli si dobrou noc.
Čtvrtá etapa - závěrečná v Sobotce
Jemně poprchávalo. Sbalili jsme navlhlý stan, naložili věci do auta. Začalo pršet. Nasedli jsme do auta a začal slejvák. Ještě předtím jsme zrušili výlet na Drábské světničky a okolí a vymysleli průjezd Českým rájem do Sobotky. Na parkovišti jsme zaplatili parkování na hodinu a šli si užít dvě hodiny na Humprecht. Někteří prohlídkou, jiní procházkou po okolí. Nakonec jsme se všichni šťastně shledali pod schody vedoucími k hradu. Schody, to byl problém. Ze sobotního skákání nás docela bolely nohy... Ale protože už dostáváme hlad, popojedem do města a hurá na něco dobrého a pak ještě na něco sladkého. Stihli jsme i kousek jazzového koncertu kapely, kde hraje Majdy brácha. Když jsme všichni uspokojili své chuťové buňky, vydali jsme se směrem Praha. Začalo se dělat hezky. Po zdolání jedné delší kolony kvůli semaforům na zúžené silnici jsme jednou odbočili do leva a za nějaký čas byli v Praze. Jestli nás někdo na Čerňáku pozoroval, musel si říkat, s čím že to v autě kšeftujem, jak tam šly peníze z jedné ruky do druhé. Inu s benzínem, se spotřebovaným benzínem :-)
Pátá etapa - individuální
Zahrnovala vybalování, stahování fotek, sprchování, večeření, belhání se bytem, zpívání si Vlasů - hitu víkendu, který jsme během soboty slyšely snad 4x, a tak různě. Těším se na další akci v kompletní čtyřtřetinové sestavě! Už za necelých 14 dní :-)
PS: víte, co je divný? Že jsme tentokrát nebyli ani jednou u mek a áče! A ještě jsem zapomněl, že během druhé etapy vedla Třetinka rozhovor na mikrofon!