Nátělník je mrkev!
20. 8. 2008
Sjížděli jsme se z různých stran. Já, první a třetí z Prahy a Třetinka a jindřichohradecká část Pjpnfj z jihu. Míšu jsem sice nepotkal, tedy Leichta. Ale toho druhého jo. Toho z Demophobie. Ag flek jsme raději poslouchali z povzdálí. Nějak to prostě není ono. A že by to pokaždé bylo zvukařem? Ne, to už mi nenakecáte. Prostě se snaží obnovit něco, co už dávno nemůže mít takovou sílu a šťávu jako kdysi. To si opravdu raději pustím desku a bude to mít víc energie. Tak jsme se raději postupně chodili vítat s pankáčem za mixákem. Někteří se pod zvláštními záminkami propašovávali do zákulisí, někdo večeřel a někdo hlídal mě u batůžků, někdo se lekal, někdo psal, že píše….no prostě zajímavý podvečer, tak trochu ve znamení telefonů. Vypnout, vymazat některá čísla a zahodit někam hodně daleko! Ale po trávě se dalo snést i Haló. Ale nepředbíhejme. Stejně to tu maximálně tak popíšu a nebudu nic vysvětlovat.
Na D40 nabalen další exot. „Vy jste od kapely?“
„no…ne tak úplně. Kamarádi. Ale jsou skvělý! A z Liberce.“¨
„Jo, tam to znám. To tak…. Blablabla blabla bla…“
Po počátečních problémech a zdlouhavém zvučení konečně začali. Ty jo – dechovka. Ty jo – růžový pozoun. Ty jo – bubeník a světelná šou. Ty jo – basa? Dost dobrý! Že jsem zkratkovitý? Byl to prostě nářez. I publikum vypadalo, že se celkem baví. Pár tváří si dokonce zpívalo. Trochu nové Jaro s dechy, takže bez šustítek. Židi na plný pecky na celý město. Zuzanka. Jsou to prostě bejci!
A najednou…najednou se se mnou začala tulit nějaká úplně cizí paní. Že prý ať si dám pozor, aby mě někdo neukradl. Ale naštěstí jí to brzo přestalo bavit. Nikdo netančil a podium bylo daleko a před ním ještě plot. Takže plán, jak po nátělníkovi házet mrkev nevyšel. Tak jí dostal až po koncertě.
Začala na mě padat únava. Koncert byl vydatný, Třetiny se snažily tancovat a mě z toho bolely mé plyšové nožičky. My zapomněli na tu basu…..tak ještě to stihnu…..Basa? Doooost dobrý!!!! A loučení. Rozloučit se s Jindřichačkama, předat mrkev, poklábosit (Vlastoooo!!!!), okouknout Ferari, rozloučit se (s někým raději dřív, viď Tomo) zamávat, pak si je ještě na druhém konci stopnout, pantomimicky upozornit na nesvítící levé (nebo pravé?) světlo a vydat se hledat Berundu. Pumpa! Občerstvit a jedem. Proč jsme ale u každé pumpy přibrzďovali, to nechápu…hlavně že jsme dobře dojeli. Skoro ještě byla středa. Tak na natáčení ahoooj.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář