Koncert dneska? O tom bych musel něco vědět.
23. 9. 2008
Na výlet už nějak nezbyl čas a síly. Tak jsme jely na návštěvu k Řechtalce do Jablonce, kde jsme strávily moc příjemné odpoledne ve společnosti její povedené rodinky. Bezinkový likér (Jája k němu jen čuchla!), koláčky, vyprávění o jachtě. Prostě pohoda a legrace. Ale protože jsme se museli šetřit, tak jsme v podvečer zvedly kotvy apřesunuly se do Liberce, hledat něco dobrého k večeři. Nakonec jsme se nadlábly v naší oblíbené pizzerii Milenium. A zas to bylo skvělé. Kulisy běhajících a křičícíh dětí byly taky dokonalé.
Po báječné večeři jsme s přesunuly ke kulturáku. A jak jsme se tak blížily, začínalo nám být divné, že potkáváme lidi ve velké večerní. Aha. Filharmonie. To nám nějak nedošlo. Tak jsme začly vyhlížet, kdo jiný má ještě džíny a trekovky. To bylo ostatně rozpoznávací znamení, že přišel na Jumpingny. Nakonec se tam pár takových našlo. Dokonce za námi půl řady rejoice. Po chvíli jsme potkaly i Evičku s maminkou, posadily se a v sále se setmělo. Ozvalo se děsivé skřípání jak zavírali dveře do sálu. Na podiu se objevili dva pánové z Komerčky a následovaly plky, plky, plky… ”je to reklama na KB nebo koncert Hradišťanu?” ozvalo se z řady rejoice. No konečně. Na podiu se začali trousit filharmonici, Hradišťan a i Jumping drums.
Na tohle spojení nás nalákalo tohle video. Takhle rozjucahný Jura Pavlica, to musí být něco. To spojení zní moc dobře. V Kulturáku to ale nemělo ten šmrnc. To pravé Chvění. Bylo to krásně nazvučené. Filharmonie hrála pěkně a její zvuk byl kulisou pro výborně sehraný Hradišťan, jehož vícehlasý zpěv je prostě bomba. A když se k nim ještě přidá Alice Holubová, tak už jen zíráte. Ale shodly jsme se na tom, že jsme stejně pořád čekaly, že třeba Modlidba za vodu ještě víc vygraduje. Ale asi to v tom prostoru nejde. Když jsem zavřela oči, tak jsem si celé tohle seskupení představila třeba v Telči na Prázdninách a nebo v Jindřicháči na nádvoří. To by bylo. Musíme to napsat Medvědovi. Když jsem po něm chtěla, aby pozval Suzanne Vega, tak tohle přání by ho nemělo vůbec zaskočit a určitě by to zaujalo víc lidí, protože živě projekt Chvění moc neuslyšíte a z CD to určitě nebude mít takovou sílu. Chce to prostor a lidi nezašměrované do velké večerní. Copak se dá něco takového vychutnávat jen strnule sedíc v kulturáku? Moc se těším, že to zas někde uslyším.
A pak to skončilo. Jura tentokrát nejuchal, jen ho rozesmíval ten altaiský zpěvák. Juchání obstaral pan dirigent a dechová sekce. Úžasná byla jednočlenná bicí sekce. Líní kontrabasisti, kteří celou dobu seděli. Vzácným hostem byl Urmat Yntaev (umělecký vedoucí sboru Altai Kai). Alikvotní zpěv je něco velmi zvláštního. Když na závěr hráli a zpívali úplně všichni účinkující byla to prostě pecka. Těžko se to popisuje. Tak snad zas někdy někde…
Po krátkém vyhlížení červených košil na rautu jsme to vzdaly a šly se projít do města. Došly jsme až k Pakáži, ale nikoho známého jsme neviděly. Za to v Plzeňce jsme pak mírně vyděsily nátělníka. A že nám to ale pěkně oplatil. Děda jeden! Víš co se říká…kdo je zvědavej… tak snad jsme si to pak přes sms cestou dom jasně vyříkali a vysvětlili.
Po báječné večeři jsme s přesunuly ke kulturáku. A jak jsme se tak blížily, začínalo nám být divné, že potkáváme lidi ve velké večerní. Aha. Filharmonie. To nám nějak nedošlo. Tak jsme začly vyhlížet, kdo jiný má ještě džíny a trekovky. To bylo ostatně rozpoznávací znamení, že přišel na Jumpingny. Nakonec se tam pár takových našlo. Dokonce za námi půl řady rejoice. Po chvíli jsme potkaly i Evičku s maminkou, posadily se a v sále se setmělo. Ozvalo se děsivé skřípání jak zavírali dveře do sálu. Na podiu se objevili dva pánové z Komerčky a následovaly plky, plky, plky… ”je to reklama na KB nebo koncert Hradišťanu?” ozvalo se z řady rejoice. No konečně. Na podiu se začali trousit filharmonici, Hradišťan a i Jumping drums.
Na tohle spojení nás nalákalo tohle video. Takhle rozjucahný Jura Pavlica, to musí být něco. To spojení zní moc dobře. V Kulturáku to ale nemělo ten šmrnc. To pravé Chvění. Bylo to krásně nazvučené. Filharmonie hrála pěkně a její zvuk byl kulisou pro výborně sehraný Hradišťan, jehož vícehlasý zpěv je prostě bomba. A když se k nim ještě přidá Alice Holubová, tak už jen zíráte. Ale shodly jsme se na tom, že jsme stejně pořád čekaly, že třeba Modlidba za vodu ještě víc vygraduje. Ale asi to v tom prostoru nejde. Když jsem zavřela oči, tak jsem si celé tohle seskupení představila třeba v Telči na Prázdninách a nebo v Jindřicháči na nádvoří. To by bylo. Musíme to napsat Medvědovi. Když jsem po něm chtěla, aby pozval Suzanne Vega, tak tohle přání by ho nemělo vůbec zaskočit a určitě by to zaujalo víc lidí, protože živě projekt Chvění moc neuslyšíte a z CD to určitě nebude mít takovou sílu. Chce to prostor a lidi nezašměrované do velké večerní. Copak se dá něco takového vychutnávat jen strnule sedíc v kulturáku? Moc se těším, že to zas někde uslyším.
A pak to skončilo. Jura tentokrát nejuchal, jen ho rozesmíval ten altaiský zpěvák. Juchání obstaral pan dirigent a dechová sekce. Úžasná byla jednočlenná bicí sekce. Líní kontrabasisti, kteří celou dobu seděli. Vzácným hostem byl Urmat Yntaev (umělecký vedoucí sboru Altai Kai). Alikvotní zpěv je něco velmi zvláštního. Když na závěr hráli a zpívali úplně všichni účinkující byla to prostě pecka. Těžko se to popisuje. Tak snad zas někdy někde…
Po krátkém vyhlížení červených košil na rautu jsme to vzdaly a šly se projít do města. Došly jsme až k Pakáži, ale nikoho známého jsme neviděly. Za to v Plzeňce jsme pak mírně vyděsily nátělníka. A že nám to ale pěkně oplatil. Děda jeden! Víš co se říká…kdo je zvědavej… tak snad jsme si to pak přes sms cestou dom jasně vyříkali a vysvětlili.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář