Já a děvčata na horách
Začalo to už pár dní předem, kdy první oznámila, že jedu taky. To bylo radosti. Přece jen o mně účastníci lyžařského zájezdu doposud jen slýchali. Osobně jsem zatím neměli tu čest až ... až v pátek navečer na Strašnické. Čekala tam Katka a Katka .. a měly fakt radost, že mě vidí. Za chvilku přišel i pan řidič a jelo se. Nejdřív na poštu, pak na Čený most .. hádejte kam?? Jojo .. ačkoliv nejedu s Třetinama, tak sraz u „mekáče“. Vyzvednout lyže a hurá do hor.
Cesta probíhala v pohodě. Katka dělal „dýžeje“ ... musím říct, že Ivetu asi z hlavy nedostanu. (upgrade: ona si dokonce dala práci a poslala mi k první na mail i mp3 .. asi s ní už nikdy nikam nepojedu).
V Harrachově nás uvítala útulná chata, pokoj až nahoře v podkroví a ... ano ... v něm já a 5 děvčat. Tyjotyjotyjo... Libuška mě moc hezky přivítala a říkala, že spát budu u ní. Tyjotyjotyjo .. to bude víkend. A šlo se dolů .. do sklepa .. kolem kotelny .. do útulné místnosti plné lidí .. jídla .. a pití. A víte co se pilo?? Jojo .. mojito. :-) Co vám budu vykládat .. bylo to velmi náročné.
V sobotu ráno sice hnusně pršelo, ale holky do neodradilo a vyrazily na sjezdovku. Myslím, že se vysjezdovaly dostatečně. Svědčí o tom i fakt, že večer si natíraly různé části těla zázračnou mastičkou. To asi aby zahnaly modřiny. :-) Některé dokonce simulovaly tak důkladně bolest až z toho i plakaly. Jojo .. nemají machrovat, když nemají křídla. Večer příjemně utekl ve známé místnosti .. nočně-ranní halekání a loučení jsem skoro nevnímal. Přece jen jsem na noční hluk z folkových akcí zvyklý. :-)
Ráno nikdo z holek nevstal .. ano .. ano .. spaly svorně jak šípkové Růženky. Potom už byl pomalu čas na oběd a pátrací hru. První se vydala do víru velkoměsta hledat trafiku a pana trafikanta. Bylo to velmi vtipné, ale ona to zvládla. Nechte si tu historku někdy povyprávět ... povídáním s Mrkem, čas utíkal a svítíčko k tomu slunilo ... a už byl čas utíkat zpátky do chaty, aby neprošvihla odjezd ... udělala tedy ještě potřebnou dokumentaci – pan trafikant to nařídili ... a šup, šup.
Pozdravy a obejmutí a cesta zpátky .. nechtělo se nám. Vůbec se nám nechtělo. Škoda, že už je po zimě a lyžování odzvonilo. Tak třeba v říjnu?? :-) Nebo už v dubnu na severu??