Horníci, námořníci, sportovci, diváci
Bylo toho hodně a bylo to náročné. Tentokrát zvolím zpravodajství ve zkratce.
- první auto vyráží v pátek ve 13,00, druhé v 17,10. Osádka prvního stíhá před příjezdem druhého večeři u krále Ječmínka a jedno kolo objevitelů. Péťa Pú se stal mistrem crcků a Pavel objevitelem večera.
- jsme komplet, začíná pařba. Pití teče proudem, kytary a ostatní hudební nástroje kolují, jídlo chutná. Plyšová pařba ve složení já, Mája, surikata a dvě kočičky probíhá na okně až do rána.
- konečně všichni spí a tak si tu můžem vychutnat plyšovou muziku a plyšově si zazpívat. Ale pozor.. oni už zase vstávají!
- báječná snídaně, hostitel zase stihl upéct čerstvé rohlíky! Ale tentokrát musíme odejít brzy, máme objednanou exkurzi do dolu. V 11,15 odjezd! Tady várna 1 tady vrána 1 ... haló, jste tam? Začínáme vás ztrácet! ... vidíme vás, ale neslyšíme ... konečně vás máme jako videotelefon teď když jedete za náma! A navigace fungovala několikajazyčně a ve dvou autech zároveň. Proč jsme teda ke Gábině přijeli každej z jiné strany?
- kam se zatoulalo třetí auto? No tak na přednášku dorazí o něco později. Co se dá dělat že. V muzeu si nejprve prohlédneme výstavku a teoreticky se poučíme a pak? Pak jdeme sfárat. Nejdřív do hornické šatny, škoda, že na čísle 99 žádný převlek nevisel a pak dolů do dolů. Nechtěl bych být horníkem, i když je to taková příjemná práce - v teple, v leže. Ale i tak, zkusil jsem si to a děkuju pěkně, raději zůstanu nejmenším z největších :-)
- ale protože už je hlad, vyfáráme a vyrazíme na loď. Tam strávíme náročné chvíle. Po té, co každý dostane pádlo, začíná těžká volba. Pro někoho teda ne, někdo má jasno. Ale ostatní počítají, váží (to jako uvažují, třeba i nad váhou jídla), rozhodují se pro něco malého sladkého (po zkušenostech z minula mohl tušit, že 3 palačinky v lodi = palačinky velikosti kola od traktoru, dva kompoty, litr zmrzliny a půl litru šlehačky. Nakonec se o ně podělilo celkem 5 stolovníků!). Jídlo vynikající, hranolků a kroket na jednom talíři jak pro mnohde rodinou večeři. Škoda, že nedorazila Kačka, určitě by si rozuměla s Jančou - ta když dojedla, nebylo to na počtu hranolek na jejím talíři téměř znát.
- následuje mé oblíbené zaplatit a jít (ne jako že bych rád platil, mám jen rád tohle slovní spojení) a hurááá do Orlové. Konečně na to, kvůli čemu tu vlastně jsme - na kolaudaci. U Gábiny doma se všichni projdem kolem dokola jejího bytu - ona musí ctít přezdívku Orlové "Rondlová" i doma. Honem 13 skleniček, do 10 sekt a do 3 vodu pro řidiče - cink - Ahoj byte! - předávání darů a zjištění, že diagnóza učitelka opravdu sedí. Poznat křídy podle v rohu natrženého dárkového papíru, to se jen tak někomu nepodaří :-). Společné foto, prohlídka bytu a nastupujem!
- teda, to bylo ale stylů! Jestli někdy někde uvidíte nějaký video z bowlingu a budete si říkat proboha, jak to hrajou, tak vězte, že víme, jak to hrát, opravdu si nemyslíme, že správné je mít zavřené oči nebo pouštět koule levou rukou či mezi nohama ať už zpředu či zezadu. To jsme si jen chtěli zpestřit odpoledne. A že tam byla kamera? No co! Tyjo, ale víte, co se povedlo třetí? Dát dva "strajky" za sebou! Ale komu se to povedlo zmotat kuželky, to už nevím jistě. Mám takové tušení, že to byla Dita. Nebo Gábina?
- ale dost sportování a zpátky k Pavlovi zopáknout si včerejší párty. Původně byla v plánu nejen hudební, ale i karetní, ale nakonec zůstalo u první verze. I když pro Lucy byla taky trochu pracovní. Usadila se u svého notebooku a koordinovala a zprostředkovávala výměnu fotek mezi fanklubákama za pomoci ostatních. Ten dodal prázdné CD, ta čtečku karet s kabelem... Celý večer nám zpříjemňovalo SMSkové a MMSkové propojení s Minicema, kde před chvílí skončila kapelní zkouška a tak jsme mohli být v neděli večer v Rikatádu přivítáni slovy: vypadáte dobře na to, co máte za sebou. A také být připraveni na fanklubí hymnu!
- v neděli si někteří přispali, pak jsme společně celé dopoledne snídali (průběžně jak kdo vstával, ne že bychom všichni jedli několik hodin v kuse), Pavel tentokrát upekl koblihy a bábovku. Dojídala se výborná polévka, kterou si Třetina chtěla dát o půlnoci ze soboty na neděli a nakonec to dopadlo tak, že jeden talíř měla ve čtvrt na dvanáct a druhý ve tři čtvrtě na jednu. A pak? Sebrat se a jít. Cestou komunikovat mezi vozy, domlouvat srazy po cestě a závidět Gábině, že si zatím dala šlofíka.
- Rikatádo bylo vůbec takové celé... v duchu Mistrova fejetonu. Začalo to problémem se zvukem, jednu chvíli nefungovala jedna bedna. A pak to přišlo. Fejeton o nejčastějších chybách na koncertech. Musím říct, že nám jich ten večer předvedli docela dost a málem se jim je podařilo nacpat do jedné písničky. To museli dlouho nacvičovat :-) Ale jinak bylo veselo, dočkali jsme se několika novinek nebo jinak zaranžovaných písniček, třeba Pouta ve třech, Cesta domů jakbysmet, jako první přídavek zazněla očekávaná hymna fanklubu, Mistr z jeviště sdělil publiku, že má chybu v textu a slíbil, že příště opravdu zazpívá stěžeň (teď ještě přesvědčit Batmana, že metro nemá řidiče a bude to!). Někteří se nedočkali nakládaného hermelínu, neb kuchař si po 10 minutách vzpomněl, že mu došel.. Jo a příště ... teplej svetr, šálu, rukavice a lyžařský podkolenky. Co když zas vypadne topení!
- ještě jsem zapomněl na anabázi s pumpou, která neexistuje a kde se při tankování musí platit předem. Jak to ale udělat, když chcete brát plnou a platit kartou? To je takový menší, nikoli překladatelský oříšek. Ale je fakt, že paní ze Španělska, Miloušova sestřenice, o pumpě také nevěděla
- během obou cest jsme stavěli u mekáče a cestou tam potkali celý Načas! Ahoj, kam jedete? Do Brna. My taky, jenomže my pak pokračujem do Ovy, tak to ten Na moll nezvládneme...
- pokud jsem ještě vynechal něco podstatného, klidně mě doplňujte v diskusi!
Náhledy fotografií ze složky Multiakční víkend v Ově
Title
(Kačka, 16. 4. 2008 20:50)