Buřme se a podporujme divadlo a muziku.
Hospůdku Nad Viktorkou znám už pěkných pár let. Po žižkovských hospůdkách jsme se toulali na střední škole. A kde že hospůdka Nad Viktorkou je? No to jdete od tramvaje furt rovně, doleva, do dveří a pak dolů a dolů a dolů……. Proto Nad Viktorkou. První, koho jsme s Příšerou potkaly, byl Bubák. Nedivil se. Pak Jakub. Ten se taky nedivil a Vítek? Ten se rovnou ptal, jestli jsem přijela s Mirkem. Ztrácíte se? Na kom že jsem to vlastně byla? Přeci na patnáctinách Nohabandu. Zatím co ty je, Karle, budeš slavit až U Rafa, já už na jedněch byla. A proč ne, když bylo 15. a hospůdka je to tak balbínovsky stylová.
Jak to tak u Nohabandu bývá, nikdy nevíte, ve které alternaci se ten den představí. Přítomnost celého bandu mě potěšila. Začátek 19.30. Počet diváků v 19.45 – já, Příšera a Evička – takže v podstatě nikdo. „No tak zahrajem pro holky a pojedem dom.“ Někdy se cesta z Liberce opravdu vyplatí. Po osmé ale začali diváci přibývat. My se mezitím s Příšerou podělily o večeři. Ale pozor – bylo to tak, že ona si dala večeři a já dojídala její hranolky! Zahřály jsme se čajem, popůjčovaly si mikiny a koncert mohl začít. Od našeho stolu jsme viděly v podstatě jen Jakuba. A pěkně rozverného Jakuba. Kazil texty, užíval si sóla, tančil… ale ….. zkazil zrovna sloku s rakem, což přítomné tohoto znamení pobouřilo. Padaly kometáře jako – tys mě zkazil atd. Diváků přibývalo, tančilo se a hrálo se téměř na přání. Mělo to dobrý zvuk a vůbec to nebylo nahlas! No a hlavně ta Bubákova nová kytara! Všichni hráli bezvadně. Vojtovi neuskakovaly činely, nová kytara řádila, Jakub tančil a usmíval se. Jen ten video přenos basáka nic moc. Signál kazil cihlový sloup. Krátká přestávka pro ty, co mají močový měchýř a nejsou kapři a může se pokračovat. Pohádková, countryová, o broučcích…prostě všechny oblíbené, ale ne často hrané. Ale to už bylo deset a muselo se končit. Tak ještě jednu medovinu a pryč z té zimy. A bez přídavku. Pro ten si přijďte k Rafovi.