Bf a my3
Celý den se v úterý nesl ve stylu stíhám nestíhám. Stíháš? Nestíháš? Jdeš? Nejdeš? Prostě je toho na moje milované Třetiny v poslední době nějak moc. Samé zkoušky, závěrky a pohovory nebo co. Když dorazila Třetinka do CD (čti karpedyjem) nebyla tam ani Noha. Tedy kromě muzikantský nohou a Honzíka. Když dorazila první, tak už to vypadalo lépe. Nacházelo se tam povícero noh, někteří tvorové měli i nohy 4. Sklenička vína po drzé poznámce k barmanovi, pozdravy známým (ahoj Kytko, ahoj Džexno, ahoj Tomáši), polibky a úsměvy. Tak už to prostě s Třetinama chodí ... když s nimi někdo chodí ... na koncerty. Povídání intertřetinové i mimotřetinové. Třeba o brigádě na vinici. O víně, nešikovnosti, sluníčku ..
A pak mazec. Stojící My3.avi a známé písničky. Zakouřený prostor plný tónů .. a z tónů melodie .. a k melodii slova ... a pocit ... a slečna Bára (konkurence slečny Bace) ... a fujara ... a kapelník zpívající cosi o odchodu (protože až odejde, tak už si to přece nezazpívá, ne asi?) a velmi přijemná společnost u našeho stolečku ...
Bf! Co říct? Nový sestřih basáka ... Hančin hlas ponechaný někde doma pod peřinou ... Honza usmívající se jako jediný z podia a hrající i na talíře a sklenice ... kapelníkův copánek, který nechce dál růst ... a muzika. Muzika plná energie ... neskutečné energie. Bál jsem se jak to bude na takovém malém prostoru působit a řvát a vůbec ... a no to neřvalo.
Pár vět na závěr. Podrbání pesana za ušima ... a pak už jen ochutnat portské a utíkat do peřin. Útěk do peřin tedy lehce zkomplikovala „havarovaná“ tramvaj na Míráku, ale ona taková noční procházka není na uspořádání myšlenek vůbec špatná.