A tu o igráčkovi znáte?
Když jsem s třetí dorazil do Trojické (to je dobrý!), druhá tam debatovala nad nějakými grafickými návrhy. Pak už se ale přidala k nám a koncert mohl začít. První hrála Sekvoj. Měla dorazit i Karolínka, ale podle průběžných zpráv byla někde u Národního divadla. Sněhová kalmita ochromila Prahu. Tři centimetry sněhu a u muzea čtyři! Objevila se během první písně a jako omluvu se pochlubila Markétkou. Sice nám ta krásná slečna nic nezazpívala, ale to přijde. Po delší době jsme si tak mohli kapelu vychutnat v plné sestavě.
Po přestávce nastala na pódiu hra na schovávanou neb Míra se ujal role konferenciéra a vyhazoval nepovolané muzikanty z podia. Feďa se schovával za závěsem a svým krásným kontrabasem, o kterém se, podle Míry, nesmí říkat kolik stál. Já si teda myslím, že za kolik ho koupili se řikat smí a spíš bych vynechal část o jeho hodnotě. Víťa, který měl tou dobou ještě celé obě ruce, se schovával na straně pódia. A když nás Šáša poučil, jak pěkně máme tleskat, tak konečně začli hrát. Těšil jsem se na ty krásné písně PPM, protože jsem je dlouho neslyšel. Hráli krásně. Kradli si vzájemně mikrofony, dojímali se, přesouvali kapodastry a tak jako vždy. Rád jsem si s nimi zas zazpíval. Škoda, že nebudu v tom Liberci, ale na dvd se mooooc těším! A taky na další setkání.
Rychle to uteklo. Se všemi jsme se rozloučili a zamířili setmělou Prahu na tramvaj. Tak kamarádi ahoj zas někde :-)
A jak že to bylo s tím igráčkem? Zkuste ho postavit na starý kotoučový přehrávač. bude pěkně tančit. ale až dáte přetáčení, tak se vydá na cestu do vesmíru.