Záhada Ještědu
Sraz jsme měli na Černém mostě, odkud jsme kolem osmé hodiny ráno vyrazili směr Liberec. Sice jsem jel se čtyřma Třetinama, ale v autě nám celou cestu nějaký pán povídal, kudy máme jet. Na Ještěd ale netrefil, tam už navigovaly Třetiny. Na parkovišti se pak začaly dít věci! Třetiny se převlékaly do lyžařského a v autě se rozrůstal nepořádek. První a třetí si šly půjčit lyže a druhá a čtvrtá se postaraly o auto. To ještě netušily, že si řidička asi za 4 hodiny vzpomene, že chtěla dát zahrádku do kurfu a že jí má (možná) na střeše jen tak položenou.
Jak se Třetinám lyžovalo vím hlavně z doslechu, neb jsem se vozil v batůžku u druhé Třetiny. První a třetí měly trochu problémy a po pár desítkách metrů se rozhodly, že půjdou na cvičnou loučku. Když asi po 15 minutách čekání se jich druhá a čtvrtá konečně dočkaly, nakonec zjistily, že cvičná loučka je daleko a že pojedou na sedačkovou lanovku. A víte co bylo zvláštní? Jak si třetí zapínala boty. Ležela na zemi, lyže ve vzduchu a snažila se povolit přezky. Škoda, že jí nestihl někdo vyfotit, to byste se potrhali smíchy.
Na sedačce jsem se nejprve docela mačkal, pak naštěstí druhou Třetinu napadlo dávat si batůžek dopředu a tak jsem se i já vozil pohodlně. Sice jsem neměl permici a na sedačce pro 4 nás bylo 5, ale naštěstí to obsluhujícímu presonálu nevadilo. Možná že nás jen skrz mlhu neviděli. Ale proč jen se tolik smáli, když jsme vystupovali z lanovky? Že by je nakazilo naše spekulování, na jaké sedačce jet, abychom stihli tu s číslem 9 u devátého sloupu? Nebo snad to, jak jsme si představovali.... můžu to tu napsat? ... no zkrátka různé lidi s různou barvou vlasů... :-)))
Mlha byla na jednu stranu nepříjemná, člověk neviděl, kam jede. Beruška taky ne, ale to bylo tím batohem. Na druhou stranu byly začátečnice rády, že není vidět na ně. Já se cítil docela v bezpečí, když tu najednou bum a druhá ležela na batůžku i na mně. No tak jsem trochu polámaný, no. Snad to do večera přežiju a Třetiny taky.
Odpoledne se mlha na chvíli protrhávala, tak najednou lidi viděli na cestu, ale ten Ještěd tam v pátek prostě nebyl, i když se nás kapelník po koncertě snažil přesvědčit o opaku. Myslím, že ho tam společně s Markem do rána postavili, aby nám udělali radost. Ale to trochu předbíhám. Nejdřív jsme museli dolyžovat, já zabobovat, naložit se do auta, počkat na čtvrtou, až si vyřídí něco u nich na pobočce, dát si pizzu kousek od Liďáků, zbytek si nechat zabalit a jít se uvelebit do Éčka. Tam jsme dělali společnost barmanovi a hlavně druhá Třetina byla díky veselému šálku opravdu vysmátá. Jo a málem bych zapomněl - v Éčku mě mají! Jsem tam krásný lezoucí na zdi! Druhá třetina se mě snažila pojmenovat a podařilo se jí to! Kdo ví, jestli tam moje jmenovka stále ještě visí.... A ještě něco - cestou do pizzerie nám zas ten pán radil, kudy máme jet. A když se řidička zeptala druhé a třetí, které byly v Liberci nejčastěji, kde že to jsme, druhá Třetina odpověděla, že neví, kam nás ten pán vede. Ale naštěstí on to věděl, a tak jsme mohli zaparkovat vedle pizzerie a jít dělat ostudu někam, kde nás ještě neznali. Zato do Éčka opět navigovaly Třetiny a musím říct, že vedeny nějakým zvláštním instinktem či co a narozdíl od pána naprosto bezchybně!
Koncert začal divadlem. Pantomimou. Hrál tam jeden herec, kočka a několik diváků, třeba druhá Třetina, která si zahrála zdravotní sestru mající chirurgické nástroje různě po kapsách nebo čtvrtá chovající půl představení panenku. Po přestávce a malé přestavbě na jevišti začal koncert a my si ho báječně užívali. Jen kapelník měl ten den trochu náročnou pozici. Ono řídit zároveň bar, kapelu a ještě zvukaře, to dá jednomu člověku docela zabrat. Třetinám se ale povedlo ho docela rozptýlit jejich choreografií při jaru, zejména výměnou nohou. Ne že by si je měnily mezi sebou, to jen přehodily levou přes pravou a pak naopak. A dočkaly se i Váni. Sice nevím, proč se při slově SMUTNÝ málem popadaly smíchy za břicho, ale prý to má něco společného ze Silvestrem v Telči. To si bohužel nepamatuju, protože tam jsem byl moc unavený a brzy usnul.
Po koncertě jsme se ještě zdrželi, holky donesly lívance, perník a pizzu a popíjely dramatické drinky. Možná i díky nim po ve vzájemné spoupráci pronikla třetí do baru a to hned 2x (no nemá ho barman opouštět, že) a polepila Mikovu novou lednici nálepkama - Jarret a Karel. Kdo ví, jsti tam ještě v dubnu budou... A víte, jak byla nazvána Třetinka? Drsnou! Žádnou malou nesmělou.... Ona ten dramatický drink pila z nejmenší skleničky, i když vodky v něm bylo stejně, jako ve všech ostatních sklínkách. Teda kromě řidičky, ta vydržela celý večer a ráno pouze u džusu. Což se jí ... teď nevím, jestli spíš vyplatilo nebo nevyplatilo.... Protože když už nás v baru zbylo jen 8, zabalili jsme to a .... že nás čtvrtá odveze. A co máte za auto? A tys celej večer nepila? A tam se v šesti vejdem, to je vyzkoušený a.... ono nás tu je 7, se mnou 8! A nejsme připoutaný! A tady pojedeme doleva (tentokrát měl pán, co nás vedl jiný hlas a dokonce hlásil i hlavní a vedlejší). A pozor, tam jsou policajti... A to bude drahý! A už nás je jen 5 a já a ... naviguje zase jiný pán! A dokonce odpovídá na otázky. Ale zase mluví anglicky...
Naštěstí to všechno dobře dopadlo a tak jsme se mohli o pár minut později uvelebit ve spacácích a ráno se probudit do krásné slunečné soboty a ... vidět Ještěd! Fakt nechápu, jak se jim povedlo ho tam do rána postavit...
A ještě musím podotknout, že zahrádka na autě vydržela. Zato třetiny přišly o pár drobností a tak pokud někde v Liberci potkáte smutnou šálu, sponku do vlasů, gumičku nebo placku s J, tak patří jedné z nich.
Náhledy fotografií ze složky Sportovně-kulturní výlet
Komentáře
Přehled komentářů
No vidíš,to jsem byl asi zmatený z toho šoku, že Třetiny byly najednou čtyři. Už je to opraveno :-))
???
(Džejn, 2. 3. 2007 23:04)
Tak teď už mám v těch Třetinách totální chaos... Ve druhém odstavci se první třetina rozdvojila (není to nějaká nemoc, něco jako schizofrenie?)
Jo a ten pán v autě se jmenoval Miloslav, tedy ten první co navigoval do Liberce:-)
Nám v autě
(Lucy, 27. 2. 2007 7:24)povídá paní, ale taky je občas zmatená. Nejdřív nechápala, kde bydlíme, ale to jsme jí vysvětlili, takže už trefí. A centrum tady taky nezná. Ovšem nejhezčí bylo, když se nás po zaparkování v garáži pokoušela přesvědčit, že po 400m máme zahnout vlevo. Ale my fakt tak velkou garáž nemáme.
Zmatek
(Karel, 5. 3. 2007 8:06)