Vánoční večírek v mém oblíbeném sklepě
Nezněly koledy. Naštěstí. Ale osvědčené hity. Ač jsme dorazili brzo, náš oblíbený stolek byl obsazený. Respektive rezervovaný jako všechny ostatní. Tak na nás zbylo místo úplně vzadu u dveří. Hned vedle kamarádek Kytky a tety Džex. Po sklepě pobíhali Oni3 v krásných kravatách a pomalu se schylovalo ke koncertu. Měl jsem pěkné místo na stolečku. Sice jsem moc neviděl, ale dobře slyšel. Alespoň ze začátku. Sklep byl plný nejrůznějších kapelních kamarádů, kteří si ale evidentně přišli spíše popovídat, než poslouchat. Což mě mooc mrzelo, neb to dost rušilo. “Volume vohul!!!” Křičel jsem. I tak jsem si ale Juppitera a Kovboje a všechny ty vesele melancholické písně užil. Nejvíc ale rušilo klapání podpatků, sem tam starý známý pressovač. Třetiny byly nějaké zmožené. Třetí z uzávěrek a přestavby bytečku, první z blížícího se stěhování a Třetinka z flámu předchozího večera. Tak se plánovala Paříž a to jim hnedle zvedlo náladu.
Během večera zazněla i nová píseň o tmo, jak je důležité být on-line. A ještě než si společnost začala vyměňovat dárky a pojídat cukroví a řízečky, rozdala dárky kapela. Tombola. Jako první byla vyhlášena cen, kterou kapelník označil za zajisté nejhorší. Jednalo se o trampský kalendář. Doma se s ním teď může pyšnit Třetinka. Má tam napsáno kdy má narozeniny Houbák, Belmondo, ToPohl atd. Kdyby tak radši vyhrála třeba ten vaječňák... Ale co, já si nemůžu stěžovat. Já jsem byl opět načerno a neměl lístek, tak jsem si nezasoutěžil. Tento večer se sice tak hezky nefolkovalo, ale zakončení písní Anety Langerové Voda živá, kterou slečna, jejíž jméno si už nepamatuji, zazpívala výborně, bylo opravdu povedené. Chválím dechovou sekci. Ta trubka tam perfektně sedla. Škoda, že diváci si s kapelou začli zpívat a vůbec trošku dávat pozor až při téhle písni.
Tak v únoru zas ve sklepě. Snad nebudou jarní povodně.
