Tak trochu romantický večer
Všechno to začalo sháňkou po penězích, neb na Národní byly naprosto vyčerpané bankomaty. Venku byla brutální zima. Naštěstí jsem byl schovaný v tašce. Cestou v metru Třetiny probíraly jeden ještě příliš neprobádaný živočišný druh a já jim moc nerozuměl. Tak to tu nebudu moc rozepisovat. A konečně jsme tu. Jé, ahoj Kytko. Kam jedeš? :-) Krátký přesun autobusem a už jsme v teple. Mimochodem, konečně máme datum - 24. září odjíždíme do Francie.
V pokladně na nás už netrpělivě čekaly lístečky. My pak netrpělivě čekali frontu na baru. Čaj? Radši si dej ledovej, nebo se nedočkáš. Ahoj Batmane, kde máš Robina? Tedy Petra a Petra? Tak my jdeme držet místo a ty jdi vyhlížet Elku s Mášou (já vím, že mu tak nemám říkat, ale já si ho prostě pamatuju takhle). Tak honem honem, za chvíli to začne. Platnou se ukázala informace o začátku v 19 hodin, ale raději se začalo později.
První půlku koncertu hrála Katka Garcia. Slyšel jsem jí prvně a úplně chápu Péťu. Úžasný hlas, irská flétna, originální irské texty.... těm jsem tedy moc nerozuměl, ale znělo to krásně. Jen mě to začalo trošku ukolébávat a Třetiny taky. Poslední dny byly opravdu náročné. Ale slyšet to v čilejším stavu a třeba komornějším prostředí... bylo to krásné. Elka první půli večera uzavřela slovy: “Je to dobrý, jen by to chtělo nějakýho chlapa tam.” Však muzikantů tam bylo dost, ale žádný nezpíval.
Po přestávce konečně Druhá tráva. Ze začátku zaznělo pár známých písní jako Španělské schody, naše milovaná Sára. No a samozřejmě Dylanovky. Písně z nového cd, které už naštěstí mají všechny Třetiny, takže ho můžu poslouchat kdykoliv se mi zachce. První vlaštovku z něj už můžete najít v mém zpěvníku. Zazněla i španělština, Malinovka (čti instrumentální skladba od Luboše Maliny), romantické i jen trochu romantické písně. Texty, které psal Dylan evidentně, když byl ještě mladý. Surrealistický text začínající jako normální milostná píseň, ale ubíhající do nedohledna. To byl pěkný duet o Angelině, který Křesťan zazpíval společně s Katkou Garcia. Jak to je vše! Ještě! Tak dobrá. “A co hrajem?” “Kdyby ses vzadu nevybavoval s tou paní, tak si to slyšel.” No a jak se rozloučit lépe, než písní Dřív než se rozloučíme? Krása. Báječný večer.
A teď hurá na Motol balit krabice. Zítra se musíme stihnout přestěhovat a večer hurá na Nohaband do Balbínky!
