Pánská jízda začíná!
Byla první středa v měsíci. V poledne se ozvaly sirény a já už měl sbaleno, připravený pas a netrpělivě jsem čekal na Třetinku. Společně jsme vyrazili na Pavlák za ostatními Třetinami. A kde jinde povečeřet, když jdem na Jakuba, než v pizzerii Matylda. Na šicím stroji jsem tedy ještě nevečeřel. Třetiny si obřadně rozbalily Púovská vajíčka, která jim první přinesla, povyprávěli jsme jak bylo na Epycentru a pak jsme se pomalu zmoklou noční Prahou přemístili o kousek vedle, do Balbínky. U našeho oblíbeného stolu seděl povědomý pán, tak jsme ho požádali, jestli si můžeme přisednout.
Tak honem honem, než to začne musíme tu dodělat nějaká úřední lejstra. Už je tu i zbytek kapely, tak tu administrativu doděláme o přestávce. Začalo se s akademickým čtvrthodinovým zpožděním. Folk is not dead! Ty jo, triko od téhle značky už jsem někde viděl. Kde to jen mohlo být? Hráli krásně, snad všechny mé nejoblíbenější písně. (Už jsem jich většinu doplnil do zpěvníčku) Ale, že skoro zazní i “už z rrodnýho rranče..” Chudák Vojta neměl paličky. To se snad v Balbínce stane tradicí. A co dodat? Bájo koncert. Že bych vyrazil koncem měsíce na ten Slamník, když se tam dá i tančit? Už jsem dlooouho netančil. No, se uvidí.
Kdopak se mnou pojede 22.12 na Jen taky s překvapením? Bude to rozhodopádně zajímavý večer, ale moc vám toho neprozradím. Vyšpionil jsem samé zajímavé věci. A je se na co těšit!
Kam že jsem se to vlastně balil? Po dlouhém přemlouvání mi Třetiny dovolily vyrazit na pánskou jízdu. Vůbec se jim nedivím, že se tak dlouho rozmýšlely. Já si taky nebyl úplně jistý do čeho to jdu a kam přesně jedu. Jen jsem věděl, že za kamarádem Vlastou. A že někam daleko na sever. Do Švédska. A že všechny účastníky zájezdu znám, tak se nemusím bát. Zásoby (hlavně pití) byly hlášeny dostatečné. Ale Třetiny nenechaly nic náhodě a zajistily mi pas, cestovní pojištění a nechaly si od pana řidiče podepsat “Dohodu o svěření do péče”. Sice padlo něco jako že nemůže ručit za všechny, ale co se dá dělat. Však já už vím, jak na ně a nějak si poradím. Však už jsem velká beruška.
Středa se pomalu chýlila ke čtvrtku. Ještě pár veselých historek a vodáckých zážitků, pořádně se s Třetinami rozloučit, naložit basu, dárek pro Vlastu, nabrat stopařky a může se vyrazit směr Liberrec, s mezipřistáním na Čerňáku.
Trochu zakroužit po Karlíně (tahle silnice tu minule fakt nebyla), pak po sídlišti, gentlemansky dovézt Třetinku až před barák, počkat až za ní zapadnou domovní dveře, naposledy jí zamávat a hurá za dobrodružstvím! :-)