No, já bych řekl, že to bude veverka....
Blíží se listopad a něco visí ve vzduchu, ibišek pořád ne a ne rozkvést..... Vypravil jsem se ve společnosti třetí Třetiny do mého oblíbeného Toulcáku. Tam už čekala Třetinka a celé osazenstvo jihočeského Mexika. Paní kuchařky slíbily, že na nás budou hodné..... a byly. Výborné sladké koláče a k tomu vonící čaj. Stolečky byly za chvíli obsazené. Skoro všichni se tam navzájem znali.
Třetiny se divily, že spoustu písní neznají. No jakpak by ne, když se mnou odmítly jet na Landštejn. Už vědí, jakou udělaly chybu. Ale já si aspoň užil svůj první výlet bez nich. Bylo tam krásně. Ale zpátky do Prahy. Na některé písně musel mít Milda dokonce tahák, ale jak sám řekl, on je profesor a s taháky si ví rady. První půlka večera jela podle playlistu připraveného na Folkový oříšek do Brna. Zpívaly nejen Nela s Míšou, ale i Pavel si zarecitoval můj oblíbený Obraz. Škoda, že na zdi visely obrazy nepodobné tomu z písně, jako tomu bylo na Roštejně.
Třetinové rytmické sekci bych doporučil sehnat si ten nástroj, co s ním Nela dělá bouřku. Ten se mi moooc líbí. A ta bedna od banánů také není špatný nápad. Minimálně inspirace na dárek pro nějakého bicmena. Ač pan ředitel varoval, že dokážou zpívat i šest hodin bez pauzy, přestávka byla.
A po ní si Třetiny konečně s kapelou zazpívaly. Třetinka dostala hned na úvod splněné přání – písničku Teď říkám si ne. A zase se našel někdo, kdo jí vysvětloval jak to s tím ne je. Ale ona už se to odnaučuje, fakt. Snaží se. Třetí Třetina zas slyšela své oblíbené Korálky v dlani. A kamarád Petr? Ten si určitě společně s nimi a Petrem Jankolou (bývalým kytaristou, který se na Jtt přišel podívat) zasalutoval na císaře pána v Čeřenské hoře.
To my s Evelínou (která mi udělala velkou radost, že přišla) jsme se radši jen potajmu drželi za krovky a spokojeně poslouchali. Po koncertě si z nás dělali srandu, že budem brzo vozit plyšovej kočárek. Jenomže..... zaprvé už jsem dost velkej, abych si myslel, že malý berušky nosí čáp a zadruhý – takovej plyšovej kočárek je dost nepraktickej, neb se mu děsně špatně točej kolečka.
Tak ještě pár ekologických vtipů, zazpívat si s Kamilkou a hurá do peřin. Tak snad se zas brzy někde potkáme, společně pobudeme a pozpíváme. Zdravím do Hradce a přeji pěkný podzim a brzy naviděnou. Těšim se na bednu.