Motýlí hra i Púovská píseň
Dorazili jsme tam se Třetí chvíli před třičtvrtě na šest a začali se rozkoukávat. A najednou ... "Ahoj, kde se tu bereš? A co že jste nebyli v Lounech na Devítce? Bylo to docela pěkný." "To víš, my byly jinde. Tak si to tu užijte!"
Konečně jsme se usadili v první řadě a po chvíli dorazil i kamarád Petr. Ještě honem honem naplánovat program na večer 11.5.08 a domluvit se kvůli lístkům a...v tom přichází Valerie Zawadská a trochu zmateně cosi povídá. Ale ono to není až tak důležitý, všichni přeci vědí, na co přišli. I když... úplně všechno všichni nevědí. Například hned první host, kapela Folkteam, byla pro nás velmi příjemným překvapením. Třetina znala skoro všechno co hráli a to vlastně jen z rádia. Teď už sice moc ne, ale dřív se tam Folkteam občas objevil. A pořád napjatě čekala, jestli uslyší nebo neuslyší a nebo uslyší... a už je to tady. Poslední píseň Folkteamu. A ... my jsme motýlí hra, při níž se tančí valčík! Tyjo, to musím vidět, honem rozepnout zip batůžku a vykouknout... Bylo to jak Nohaband s velkejma bicíma posílenej o klávesy a rytimiku. Paráda. Jestlipak už tu někdy hráli? A co kdyby za 10 let Lucernu vyprodal Jarret? To by byl nářez!
Další bod programu - videoklip ke Slibu. Jako duet s hrabněkou Ilonou. Škoda, těšil jsem se, že ji uvidím naživo. Tak nic no. Aspoň že ten Kamelot dorazil a s ním skoro všichni bývalí členové - já je sice nepamatuju, ale to nevadí. Víkin měl doost velkej aplaus. Ale to až časem. Začali hrát v současné sestavě. A hned začaly svítit světla a házet různý proužky a čtverečky a kolečka nejen na kapelu, ale i na lidi. Lucerna tak působila docela akčně i přes to, že někteří seděli jak zařezaní. Večer utíkal. Došlo na křest CD s názvem 25 nebo tak nějak (ahoj Samsone!), Kameloti dostali zlatou desku za Zemi antilop, a hráli staré i nové písničky. Zahráli Petrovy oblíbené Když vlaky jedou, Třeina se dočkala oblíbeného Islandu a Pálavy, jen při Valerii byla trochu v rozpacích, protože na Cd je tahle písnička taková nějaká jiná... A představte si, i Ilona přišla! Takže Slib podruhé! A ještě nějaká její písnička a Korálky z jitřní rosy. A spousta dalších songů od jednoho z prvních hitů o národnostní menšině, přes Březovou kůru, Antilopy, Řeku Fraser, Za mokrou horou až po cosi o Dalmácii, jednu vánoční písničku, Svatou horu, Púovského Tomáše a báječnou Zakletou v pásu kolejí. Škoda toho ruchu od barů v okolí...
A to už jdeme do finále. Že by opravdu poslední písnička večera? Kdepak, Roman to sice zkoušel, ale moc dobře věděl, že se ještě vrátí. Proč by si jinak připravovali kostýmy pro Honolulu. Aneb první přídavek. Sice to vypadalo divně, když pořád nešli a nešli a nešli, ale oni se museli na to Honolulu vyparádit! Pak ještě Kdybych se jinde narodil a že by konec? Kdepak, ještě nám přijďte zahrát. A co to bude? Že by Holka od koní? Nebo Stánky? Pampelišky? Montgomery? Malý zvířátka? Rosa na kolejích? Kdepak, Petr ani Třetina se netrefili. Zahráli Zachraňte koně, Čas rozchodů a Zrození hvězd. A to už byl úúúplný konec. A ještě před ním jsem zažil něco, co snad ještě nikdy - standing ovation (s napsáním těhle slov mi musela pomoci Třetina :-) )Tyjo to vám byla paráda! A těch kytek, co se rozdalo!
Tak a je to. To se nám to protáhlo, ono je deset pryč! Tak ještě pozdravit Radku - kámošku ze Zahrady a hupky dupy na metru a do hajan.
PS: pár fotek najdete tady