Lednový výlet za jarem do Alp
V pátek jsem měl cestovní horečku. Třetí Třetina šla opět do práce s batohem a naštěstí ani moje věci nezapomněla přibalit. Krátce po obědě mě začala oblékat a pak už jsem se raději schoval v batohu. Šli jsme totiž do podzemních garáží pro auto a pak se vydali na cestu. Ta proběhla i přes docela silný vítr a v Rakousku i déšť dobře. Na hranicích mě naštěstí nikdo nekontroloval, ale i kdyby, já jsem ještě malý a tak žádný doklad nepotřebuju. A protože bylo po vichřici, v jižních Čechách nešel proud a mi nemohli natankovat. Bál jsem se, že nikam nepojedeme, ale naštěstí se podařilo najít jednu otevřenou pumpu a tak jsme mohli směle překročit hranice.
Když jsme konečně dorazili na místo, těšil jsem se do pelíšku, ale to jsem se přepočítal. Třetina s ostatními výletníky nejprve večeřela. Když konečně snědli polévku, salát, hlavní jídlo i dezert, mohli jsme jít na pokoj. Byl moc hezký. Já jsem dokonce dostal vlastní deku a tak ani nevadilo, že můj spacák druhá Třetina zapomněla doma.
Ráno jsme hned po snídani vyrazili na skibus, který nás dovezl pod lanovku. Do té jsme se nakonec vměstnali a byly vyvezeni do poloviny kopce. Vypadalo to trochu jako metro na trase B v odpolední špičce až na to, že to jelo do kopce. Konečně jsme vystupovali a já se těšil na sníh. Ale omyl, čekala nás druhá lanovka, tentokrát kabinková, která visela na lanech, hodně silných lanech. Měli jsme štěstí, protože v pátek byla tahle lanovka kvůli větru zavřená. Teď už cestování bylo příjemné - dost místa, ticho a krásný výhled na zasněžené hory.
Když jsme vystoupili skoro úplně nahoře, trochu tam foukalo. Byl jsem rád, že jsem v bezpečí batůžku Třetiny a že mě vítr neodfoukne někam do ledovcového jezera. Když jsme byli v závětří, mohl jsem i já ven a mohl jsem se kochat nádherným výhledem na krajinu. Třetina a její kolegyně si sice s sebou vzaly běžky, ale na kopci je pouze opřely do stojanů a procházely se pěšky a to i přesto, že tam bylo hodně sněhu a lidé lyžovali. Jak mi ale vysvětlily, sníh byl pouze na sjezdovkách a na ty se běžky moc nehodí. Pro ty je potřeba stopa, která ale nebyla v provozu.
Po svačině jsme sjeli opět do poloviny svahu a užívali si závětří a sněhu. Dokonce i sluníčko konečně vyšlo! A když nás to i tady omrzelo, sjeli jsme do údolí a obdivovali krásné slunečné jarní počasí a Třetina objevila první letošní podběl!
Po návratu do hotelu jsme si dali chvilku čas na odpočinek a ještě před večeří se šli projít po blízkém okolí. Vyšplhali jsme po lesní cestě kousek na kopec a zastihli tak ještě chvilku sluníčka. Ale to už byl čas na večeři a tak jsme se pomalu vrátili zpátky do hotelu.
V neděli bylo od rána nádherně slunečno. A protože jsme odjížděli až odpoledne, rozhodla Třetina, že půjdem nahoru a tak jsme šli. Pořád jsme stoupali a stoupali, až jsme ze studeného údolí vyšli na krásné jarní sluníčko. Času jsme měli dost a tak jsme si chvíli odpočinuli a opalovali se. Pak jsme se vypravili ještě dál a stále stoupali a stoupali. Třetina cestou neustále něco fotila a tak jsme šli docela pomalu. Zajímalo by mě, kam až by chtěla jít, kdyby silnice najednou nekončila u jednoho domu. Ale bylo to vlastně dobře, alespoň po ní nejezdila skoro žádná auta. Za celý den nás předjela asi 3. Nezbylo nám tedy nic jiného, než se otočit a jít zpět. Na našem odpočinkovém místě už nebylo tak příjemně, protože tam na nás začal štěkat volně pobíhající pes a tak jsme se raději sbalili a šli zpátky do hotelu. Tam jsme si vyzvedli batohy, naložili se do auta a vyrazili domů. Cestou jsme pozorovali, jak se na nebi hodní mraky a dokonce nás po té, co jsme vyjeli z jednoho tunelu překvapila sněhová nadílka hned za ním. Ale jak jsme klesali a klesali, sníh mizel a už jen pršelo.
No a co nás čekalo doma? Dva dny po našem návratu sněhová kalamita!
Náhledy fotografií ze složky Karel na horách