Konečně zas na koncertě!
Nedočkavě už jsem seděl v batůžku (ne v tom od psího žrádla!) a čekal, až Třetiny dorazí. Ahooj to jsem rád, že vás vidím! Tak povídejte, jak jste se měly? Co já? Já se měl úžasně. To víte, ty Švédky... ale co bych vám povídal. Spíš by mě zajímal ten kaštanový dort :-) Třeba budou i nějaké fotky. Ale znáte to...
Ty jo, Jakub bude hrát první? A to je jako všechno? Kdo není srab přidá! Aha, oni se ještě jednou vystřídají. Konvrzek? Neznám. Teda z doslechu. Třetinka vyprávěla. Ale s kapelou ho taky nezná. Teda teda...dobrej! Ale my bysme si už vážně dali ten dort. Honem pro kafe a dáme se do něj. Hm...
Třetiny nadávaly, že není s kým tančit. A co já? Já jsem vosk? Tak příště jo? Teda příště.... podle toho, kdo se mnou půjde. Opravdu to byl večer lákající k tanci. Oběma kapelám to pěkně šlapalo. A tak dobře, že jsme si ani nevšimli kolik je hodin. To nám toho už asi teď moc nejede.... Ale logistika neselhala a nemuseli jsme tam přespávat. Bylo to moc fajn. Velké bicí, paličky, roztančený a rozverný Bubák, velká bílá myš, Bohouš (ne Bohoušek!), fotograf a jeho blesk, denní zásoba muziky aspoň na měsíc dopředu na 2cd a 1 dvd, džus, vodka, vínko.... prostě jsem rád, že jsem zas doma.
A víte, co bylo důležitým poznatkem tohoto večera? Kromě toho, že pod pětadvacet dneska v Praze nikdo nejde? Že gentlemani ještě nevymřeli. Je jich málo, jsou hodně vzácným a hodně ohroženým druhem, ale pár exemplářů tu ještě máme.
Tak kam vyrazíme příště? Mám absťák!!!