Osobní stránky nejmenšího z největších folkových fanoušků

- sraz byl na Hlavním nádraží. Sice jsme tam byli přesně v pět, ale... kolona pomalu se sunoucích aut a SMS od čtvrté dávaly tušit komplikace. A tak jsme seděli a čekali a čekali a najendou... v koloně vidíme povědomé auto. A opravdu, nebylo jen povědomé, byla to čtvrtá. Tak honem nasedat a jedeme!

- nojo, jenže zatím jsme všichni dostali hlad a tak jsme při nejbližší příležitosti zastavili u pumpy a udělali si tam takový malý piknik. Měli jsme stejné pizzy, jako nedávno na Petříně, tentokrát ale nikdo nezavolal ani nepřišel. Asi se jejich vůně ztratila ve výparech kolemjedoucích aut a vlaků. Někteří byli dokonce natolik unaveni, že nebýt dálkového ovládání, ani to kafe s dortem si nekoupili. Já si zatím hověl v T9 a těšil se na výlet.

- konečně na místě a už se vítáme se starými i novými kamarády, začíná se hrát a zpívat a Třetiny začínají pečovat o své zdraví a o zdraví všeho kolem nich. Ono se říká, že sníst alespoň jedno jablko denně je zdravé... To bylo přípitků! Co lok, to přípitek na něco jiného od a až po zdraví, od severu na jih, od večera do rána. Pak jsme šli na bojovku hledat múzu a když jsme se vrátili, tak mě občas nechaly samotného a dbaly na svou osobní hygienu. To mi vyprávěla kačenka, co chodila s nima. Tolikrát jako ony se ten víkend nikdo nekoupal. Ale proč tam musely chodit zrovna v noci?

- v sobotu bojovka pokračovala různýma soutěžema. Já jsem se také účastnil. Pomáhal jsem najít Žalmanovi všechny nástroje, struny a tatranku. Fakt nevím, na co muzikant potřebuje tatranku, ale asi taky občas svačí. Pak jsem dával pozor, jak všichni bezefšeho nosí vodu, zpívají písničku nebo volají Třetince, aby jim poradila s písničkama Devítky.

- taky jsme se byli projít kolem přehrady, ale po návratu jsme museli spěchat s múzou. Když jsme ji našli, museli jsme ji vyzdobit. A tak všichni usilovně přemýšleli, kreslili návrhy a nakonec malovali na láhev devítku, mně a kytaru. A taky tam nalepili lebku. Ale to už přijela kapela a tak jsme museli múzu zatím schovat, aby barvy stihly uschnout. Jo a Mistr měl úžasné boty!

- večer se opět hrálo, zpívalo, jedlo, pilo, otužovalo, utužovaly vztahy a hlavně vítali hosté. Přijeli bráškové. Já je sice neznám, ale všichni je vítali neutuchajícím potleskem. Mistr dostal zpátky svou múzu, tak nám dal ochutnat. Ale nejdřív nám holky rozdali panáky, které Jin pro každého osobně podepsala. Teda ne že by se na ně podepisovala, ale napsala na ně naše, teda jejich jména. Já žádného nedostal... Mistr po přípitku získal zpět ztracenou inspiraci a hned na místě nám složil písničku. A dokonce jsme dostali text s akordy na papíře! On to prý tiskl očima! No a pak? Pak to pokračovalo jako předchozí večer, dokonce i Třetinka se chvíli účastnila, i když jen na dálku. Rytmická sekce fungovala báječně, někteří hráli košíkovou, pětičlenná Devítka vzpomínala na písničky, které dva roky společně nehrála, múza tekla proudem a nejen ona, Třetiny zas každé dvě hodiny na čas mizely a víte co říkala kačenka? Že i čtvrtá do té vody nakonec vlezla!

- v neděli nás vzbudil déšť, ale nám to nevadilo. Posnídali jsme, posvačili pohár, sbalili  karavan, zaplatili a vydali se na cestu domů.

Tak to je snad vše přátelé. Ale pokud jsem na něco zapomněl nebo k tomu někdo budete chtít něco dodat, komentujte, dopisujte, vzpomínejte :-)