Koktejbar a čačača
Už je to tak. Karrel si užíval dovolenou kdesi na severu, kam odjel s Libercem; první se kdesi na západě Čech proházela se zlobivým kočárkem a zásobovala ovocem a druhá? Ta chvíli před odjezdem omarodila. Co nadělám, pojedu sama a užiju si to za všechny!
První překvapení mě čekalo hned na nádraží. Hádej, kdo se mnou jede vlakem. Je to žena, potkaly jsme ji už jednou na stejné trase, i když s náma se moc nebavila. A má hudebně nadanou ségru. Ale jestli to je Lucka nebo Karolína, to nevím přesně, neb se mi stále pletou. Nojo, ale oni tu jsou obě, tak jim při vystupování v Pardubicích pomyslně zamávám a zamířím si to do Hany bany s malou zastávkou v Tescu. Sice jsem dnes už v jednom byla, ale hlad je hlad a tam nic k jídlu nebude… Posilněna dorazím na místo určení a po přivítání si dám první mojito, konečně! To jsem po dnešním česko – slovensko – anglicko – německém jednání trvajícím 4,5 hodiny fakt potřebovala.
Ale už to brzy začne, tak honem předat foťák a rozjet kasu. Ale co to ten zvukař, co to povídá o indiciích? Jo jako že mě zná a neví odkud? No přeci ze Zahrady! No jasně! Prodáno asi 30 lístků, někteří je už měli, sešlo se asi 50 diváků, o něco méně, než posledně, ale když je v okolí taková konkurence! Majitele Hany bany se mi zkásnout nepodařilo, servírku taky ne, ale jinak jsem zvládala. Ale to už končí přestávka a nastupují My3.avi. Ty už si užívám v kotli a většinou s foťákem v ruce. Bylo to veselé od úvodních šlapek pro pány z kapely a gigola Myšáka pro Klárku a plakát Juppa pro celou kapelu. Nemohli tedy začít jinak, než písničkou Juppiter a pak pokračovali dál a dál a hráli a přišla slečna BACE a zas hráli a přidávali a ještě jednou a už byl konec. Ale co to, já stále slyším My3.avi i když už jsou dávno dole z jeviště! Aha, to si barmani koupili jejich CD a vohulujou volume! A já mám druhé mojito a je mi krásně.. Tak ještě udělat skupinové foto a protože tady už se bude zavírat, 310 (nebo nějaké takové podobné číslo) to jistí. A tam pití, ruleta, šipky, bageta, hokej, pokec, loučení a spát.
V pátek po fajn snídani na nádraží a do Ovy. Ještě se stihnu domluvit s Pavlem a už už nastupuju do rychlíku, kterej má nakonec ve Svinově jen asi 20 minut zpoždění. Cestou koukám, jak se střídají závěje u Ústí se zelenou trávou u Olomouce a opět se závějemi na Moravě. S Pavlem jedem ještě pro Gábinu a pak obdivujeme jeho zrekonstruovaný dům. Je to paráda! Zabydlujeme se s Gabčou na jediných dvou postelích (však jsme tu první, tak máme nárok!), já hned musím vyzkoušet koupelnu; posvačíme párečky a po asi čtvrthodinovém záchvatu kašle (Gabče zůstal v krku drobeček) a pozorování strýčka Pompa, jak montuje žaluzie, vyrážíme do hospody čekat na vlak (rozuměj na auto jedoucí z Prahy s dalšími fanklubáky). Hrajeme Ligretto a popadají nás záchvaty smíchu. Pijeme panáky (všechno nejlepší bohužel už nevím komu) a sázíme se, jestli dorazí dřív Praha nebo Lucy s Radkem. Tempo Ligretta s množstvím požitého alkoholu klesá. Jíme pizzu, kterou jsme si sem nechali dovézt…. Když už jsme konečně všichni (L + R vyhráli), kloužeme se domů a kolaudujeme, hrajeme, zpíváme, povídáme a nad ránem usínáme (Dito, Veverky je radno plánovat podle Karlova diáře. Pak se nemůže stát, že budeš překvapená naší neúčastí… :-) )
V sobotu – dopoledne vstát, snídaně, odjezd na bowling, trumfujeme se, kdo bude mít víc devítek nebo skóre 99 bodů. Pavel odjíždí pro Jáju, po návratu s náma chvíli pobude a pak razí domů vítat hosty. My hledáme něco, kde se najíme a nakonec se rozhodujeme pro loď. Tyjo to bylo! Napereme se tak, že to byl zároveň oběd i večeře. Ale proč si zrovna my musíme vybrat stůl, kde nesvítí lucerna? Ještě že Lucy měla baterku a tak jsme si mohli přečíst jídelníčky a číšník mohl spočítat útratu. Dita měla nejvtipnější menu: objednala si polévku č. 2 , jídlo č. 22 a k tomu 2 deci červenýho a 2 coly. Ale ať se snažím, jak se snažím, nemůžu z toho tu devítku vymyslet…
Po návratu zakládáme bangparty. Ale že zrovna Jája je 3x po sobě šerifem! Alespoň nás to může pěkně učit. A co znamená +1? No že sedneš na koně a odjedeš od nás všech někam pryč. A můžu si dát pivo, když jsem mrtvá?
Po očku sledujeme fotbal ČR – SR.
„Co se děje, dali jsme další gól?“
„Jo“
„Ale jakto, vždyť jsme jeden dostali“
„Však jo, my jsme dali všechny ty góly“
„Jo to byl vlastní?! No teda…“
Po čtvrtém kole bang odkládáme a namísto zbraní se chápeme nástrojů hudebních. Taky se tančí, někdo se učí, někdo umí, někdo tančí sám a někomu jde nejlíp čača. Ale že je čačou každá písnička, kterou hrajeme, to jsem nevěděla… Hrajeme, pijeme, hrajeme (ale že venku zuří jaro, to se mi fakt nezdá v těch závějích) píjeme, hrajeme a pomalu se trousíme do hajan a usínáme. Ráno se někteří diví, z čeho že je bolí svaly (no z bowlingu přece). Někteří dospávají (vstávej semínko hola la, za hodinu a půl nám jede vlak! – Tak to můžu ještě hodinu spát!). Někteří odjíždějí (tak se mějte, bylo to tu moc príma a zase někdy! Ahoooj, nám jede vlak!) Někteří jsou na cestě ze sprchy, jiní do sprchy, další balí a tak všelijak.
Na nádraží vzpomínáme na jaro, kdy jsme tu nosili kytary atp. a pak se procházíme po peróně podle toho, jak šíbujou vlakem a vagónama, co k němu připojujou. A jede nám to ze čtyřky! Nakonec usedáme, povídáme a postupně usínáme, probouzíme, povídáme, vystupujeme.
Tak zas někdy… Jak do Hany bany tak do Ovy a okolí!
PS: Miking je v Kolíně! (zasvěcení vědí :-) )
Komentáře
Přehled komentářů
U vás je jak na jaře a u nás to jaro je.
Title
(Olina, 6. 12. 2007 14:29)On jí tančili někdo jinej? :-))) A vůbec máte tam u vás ještě ty krásný závěje, nebo už roztály? Tady je jak na jaře...
Fakt...
(Kačka, 3. 12. 2007 11:04)... zas ze čtyřky? Náhodička! Ještěže tam Karrel nebyl, nedokážu si ho představit tančit čača :-) Ač jsem s ním vlastně jednou tančila, ale čača to teda nebyla :-)
Jaro
(Gábina, 9. 12. 2007 11:39)