Kde je Voršilská?
Sešli jsme se s první a třetí v Trojické. Všichni bez lístku. Budiž Drakovi omluvou, že jsme ho velmi přesvědčovali, že opravdu před koncertem odejdeme. Že jsme jen přišli pozdravit frajery (Ahoj Inko, Dušane a Bráško) a hlavně šéfkuchaře (Ahoj PP), kterému jsme především chtěli popřát šťastnou dalekou cestu. No a také jsme pozdravili osazenstvo sálu v čele s Bublinou, která se o mě hned po mém příchodu hezky postarala. Ale že mě jistý nejmenovaný Dušan použil jako podnos, no to teda... Hold jsem univerzální beruška.
Koncert už ale pomalu začne, tak honem honem vyklidit pole pro diváky, pokecat v baru a rozloučit se. Kde jen je ten Pavel...Aha, v šatně. Tak se tedy měj a ozvi se! My už pomalu mizíme. V Blues sklepě se hraje sice až od devíti, ale je lépe tam být dřív, co když bude plno. Cestou po schodech ze sálu se ještě jednou ujišťujeme, kterým směrem leží Újezd, protože tam někde tušíme Voršilskou. Třetiny se nahoře v sále sice na směru shodly, ale jak na schodech zjistili, skutečnosti neodpovídal.
Tak ve sklepě plno nebylo. Sice nás vystrašily rezervace, ale zbytečně. Sedli jsme si k našemu oblíbenému stolečku a těšili se na McKanzie a jejího spoluhráče kontrabasistu a chvíli i banjistu. A taky řešili, jestli tu jsme jediní češi nebo ne. Škoda, že ještě nemám ten anglický slovníček, moc jsem písničkám nerozuměl. Ale hudba to byla příjemná, i když v první části tak trochu uspávací. Ale proč mi mezi tykadlama přistálo letadlo, to fakt netuším. Ještě štěstí, že bylo jen z papíru!
Blues sklep je příjemné místo. Dobré víno a občas přijde i ... ale co, to už vlastně víte kdo. Tak se někdy stavte u našeho oblíbeného stolečku.
A tu novinu už víte? Tu o malém červeném? Jestli ne, zeptejte se první! :-)
PS: Ta Voršilská není na Újezdě, ale za Národním divadlem. Takže ji holky měly skoro u nosu, ale stejně se tam nestavily. A proč by vlastně měly? Inu ... Neřež tam křtili CD. Tak někdy příště...