Karlínské mikrofony
Je to tak dávno, že už si ani nevzpomínám se kterou Třetinou jsem přišel. Ale vím, že to nebyla Třetinka, neb ta jela rovnou ze školy a tam mě nebere. Škola je prý děsně nakažlivá. Než dorazila, dali jsme si s Třetí a První večeři. Pak dorazila i Třetinka, tak jsme se přesunuli dolů, do kavárny. Bylo tam prázdno. Než odbila osmá bylo plno. Seděli jsme nad čajem a debatovali nad nesmrtelností chrousta, či o něčem podobně filosofickém. Přišel i kamarád Petr, Lada a její kamarádi a spousta dalších. Pak se v sále setmělo a za mikrofonem se objevil umělec s pohledem genia. Postupně se během večera vystřídalo sedm písničkářů a jedna písničkářka. Zaznělo spoustu výborných, mně neznámých písní. Jelikož jde o scénu, kam si může přijít zahrát opravdu každý, tak jsem se o přestávce učil hrát na foukačku, kterou mi půjčil kamarád amatérský ropný magnát. Ale moc mi to nešlo. Přeci jen mi jde lépe to cikánské géčko. Večer příjemně ubíhal a my se chystali pomalu domů. Tak zase příště. Třeba do té doby složím svým milovaným Třetinám nějakou písničku a tu tam pak zahraji a zazpívám. Tak ahoj někdy Pod Vesuvem.
jů!
(Lada, 21. 3. 2007 17:06)