Osobní stránky nejmenšího z největších folkových fanoušků

... z jednoho okna na Černém mostě vlál obří Karrel. “Tady jsme!” První to celkem rychle našla, zaparkovala Berundu, rozloučili jsme se s celou rodinou, dnes prvně popřáli pěkné svátky, naložili neuvěřitelně moc věcí a vypravili se po dálnici pro kamarádku Lenku. Vypravili jsme se totiž na další fanklubí minisraz. Pjpnfj ještě není moc početný, pravda, ale o to víc srandy si užíváme. Lenku jsme naložili a mířili na sever. Babylon se nám podařilo najít napoprvé. Jakpak by ne, když jsme vedle něj několikrát bydleli. Po krátkém hledání dveří od auta se i holkám ze zadní části vozu povedlo vystoupit a mohli jsme se výtahem spustit do IQ-centra.

Prázdné chodby, ticho... trochu jsem se bál. Ale našli jsme to a hned začali zkoumat trojrozměrné piškvorky, obří kaleidoskop, zrcadlové bludiště, zkusili jsme jaké to je mít vlastní hlavu na talíři. Protože venku bylo sněhu jen pomálu, zkusili jsme se alespoň obtiskávat do umělohmotných tyček. To vám byla legrace! To se nedá popsat, to se musí vidět! Ve fotogalerii to všechno najdete. Na zdi dokonce vysel zašifrovaný dopis o jedné folkové legendě. Třetí už část vyluštila, poradíte si se zbytkem? Nejvtipnější verzi sladce odměním! Tak to zkuste – hledejte v hádankách.

V centru Babylon je i velký aquapark a tak další místnost IQ-parku byla věnována záhadám týkajících se vody. Víte jak funguje taková obyčejná pumpa? Nebo jak je možné, že obří mramorová koule, vážící několik kilogramů je nadnášena vodou? Všechno si můžete vyzkoušet. Jen je škoda, že ne u každé atrakce jme se mohli dozvědět proč tomu ta vlastně je. A pak to přišlo. Spokojeně jsem si lebedil u Lenky v kabelce, vše pečlivě pozoroval a najednou...najednou jsem se ocitl v tmavém tunelu. Šel jsem po úzké lávce, nademnou svítily hvězdičky a celý svět se se mnou točil. Chytli jsme se zábradlí a rychle přešli na druhou stranu a z bezpečí sledovali, jak si s lávkou poradí Třetiny. “Točí se ta lávka nebo ten tubus?” “To nevím Karrle, ale co to na tobě svítí za drobečky?” “Jejej, co to je? A vám svítí modře zuby! A Třetince šátek!” To je ale zajímavé světlo, to chci domů! Ježíšku, to bych si přál! Ale ale, zrcadlové bludiště. Tak pozor ať se nepoztrácíme. A pozor ať nenarazíte do vlastního odrazu jako ta malá slečna. Tak kam dál? Že by o patro výš?

Jéé, bublifuk. Ale jak to, že foukátko tvaru čtverce dělá normální kulaté bubliny? Až si vyzkoušíte tu hasičkou “skluzavku” zkusíte mě někdo zavřít do bublifukové bubliny? To jsem vždycky chtěl zkusit. Ale pozor, klouže to tu.

Tak a teď se tady pěkně posadím a budu vám pomáhat s obřími hlavolamy. Ty jsou ale složité. Radši se půjdu zatočit na kolotoči. Nebo půjdu raději kreslit. A nebo zkusím zavázat tkaničky bot pomocí kleští. Ještě že nenosím boty a tkaničky si vázat nemusím.

Tedy ale řeknu vám, už mě to zmáhá. Ještě zkusím složit ta ozubená kolečka do fungujícího soukolí a pak bych vyrazil někam na dobré jídlo. A kam? Navrhuji tu pizzerii, co nám doporučila teta Hanka. Tak a jedem.

Chtělo by to nějaký dobrý malý předkrm. Řekněme...cukroví? ale nás je hodně. Tak si vezmem ještě z jiných stolů, vedle už stejně raději odcházejí. Mimochodem... nezdálo se vám, že se tvářili jakože by věděli o kom se to celou dobu bavíme? Mňam mňam, už se to nese. Tak dobrou chuť. Dobré to bylo. Teď bych si tak na hodinku lehnul. Že bysme si chvíli zdřímli na sedačkách před Éčkem? Aha, tak ne, už je tu dost lidí. A těch umělců. Tak posedíme na baru. Nemohli bychom si tu zařídit účet? Kapelník by nám to určitě dovolil. Moment, slyším povědomou melodii....jen nevím, ta zpěvačka mi nějak není povědomá. I don´t know. Tak to nejspíš to překvapení uslyšíme hned dvakrát. Rozuměj... malého klučinu, co by měl zpívat O snu alias Kostku cukru. No jo, když to jsme ještě netušili, že si zazpívá i Tóma. To teda.... to se nedá popsat. Kdo to nezažil nepochopí. Jen prozradím, že zpíval Čarování. A bylo i Nedivím se v jedinečném Vítkově podání a Bonbón a Everest a Jeruzaléma bylo to naprosto super! A nejlepší na tom bylo, že teď bude přestávka pak Jentaci a pak to celý uslyším celý. I s Disneybandem a pěkně z první řady.

Ahoj Máco, tady máš Ježíška! Ahoj Evičko, Věrko, Tómo, dobrý večer pane barman a jééé Vlasta a další a další a další. Ty jo, tady je lidí. A dětí. Mimochodem, co takhle fotky ze Švédska co? To bylo furt Karrle stůj chvíli, tady tě vyfotím a Karrle vyskoč a nehejbej se, vyfotím tě...a já ještě žádný neviděl! No... tak já jdu radši poslouchat koncert. Některé historky není radno vytahovat. Zatím ahoj.

Disneyband jsem ten večer slyšel prvně. Ten jsme předtím prošvihli. Tak jsme si aspoň vykřičeli přídavek. Trsátka se tím pádem hodily a Ježíšek za ně dostal pěkné poděkování. A po delší době jsem si užil DB grande. A pak už nastoupil Jarret se svými několika zpěváky a zpěvačkami. Zatímco druhá a první vzadu točily čudlíky na zvukařském pultu, já s Lenkou a třetí všechno pečlivě zaznamenával jako poselství budoucím generacím. A zatímco se pan zvukař přesunul za mikrofon, kolem zvukařského pultu se mihlo malé červené klubíčko. To krásné klubíčko byl Toníček. Přišel nám pak s mamčou z pódia zamávat. Tak ještě zakončit Jarrem, které si zazpíváme ale sami a oni nám k tomu budou jen hrát. Ale Bohoušek nás nenechal v úzkých a přišel nám z pódia pomoci. A zas přestávka, aby se nazvučili Jentaci. Ale to trvalo jen chvíli a už se zas hrálo. Ty housle...Kačenka umí! Ale pozor, Kol... teda Tomáš se chystá dom. Měli bysme jim dát ten vánoční dárek! Tož šťastné a veselé! A reakce? “Ty jo Vlasto, co to máš za triko?” “To je fotomontáž, to jsem nikdy neměl na sobě!” “V Telči.” “V jaký Telči??” No, tak my jdem radši poslouchat ty koledy. Uznejte, že koledy v tomhle podání by se daly poslouchat téměř celý rok. Nebo snad znáte nějakou jinou kapelu, která hraje na bicí kusem uzeného masa?

A po koncertě? Onen slibovaný vánoční večírek. Nedočkavci se dočkali kakaové rolády a bramborového salátu (k čemuž už nemá cenu nic dodávat). Někteří někam telefonovali. Někdo měl den blbec ...ale totální. Ale co, to se stává. Pak jsme si předali dárečky i my. Dostal jsem od Lucinky pěkný hrníček z lázní. Takový ten pravý lázeňský. Třetiny dostaly krásné šály, nové příspěvky do rytmické sekce, čokoládu s méďou Pú a polštářky s povědomou beruškou. Ale ne ledajakou. Jedlo se, komentovalo se, pilo se, umývalo se nádobí, rozdávaly se pfka. Loňská. (k čemuž taky není co dodat, prostě den blbec) A tak večer plynul a plynul a už bylo pozdě. Tedy brzo a šlo se do hajan. K naší oblíbené slečně bytné. Tak dobrou noc.