Jak jsem stanoval s Martinou
Přišla i první a třetí - s tou jsem se byl projít vánoční Prahou a Hradem a podívat u Besedy. Jak rád bych ji viděl i zevnitř! Ach jo... První to mooc slušelo. Aneb i jí rozumějí. Tak ještě slupnout bagetku a kam se usadíme? Co třeba sem? Ale tady je děsný vedro. Zvláštní že? Ve stanu, v zimě, venku mrzne a já si stěžuju na vedro. Ale sedět hned u fukaru horkýho vzduchu, nic moc.
V první řadě volno, stěhujem se a už už to začíná. Martiny písničky a Patrikovy písničky a občas se jim to moc povede, občas ne, třeba písnička pro Karla (to jsem se lekl) K. (to jsem se uklidnil). Karel K. = Karel Kryl. Ale ty holčičí jména si nepamatuju. A Martina taky moc ne, když to pomotala. Ale bylo to roztomilý.
Po koncertě kecáme a kecáme a kecáme a vzpomínáme na víkend ve Víru, obdivujeme místní betlém, telefonní budku vypadající trochu jako jiná budka a jedno prostorné auto a pak nám je zima, tak se loučíme a odcházíme zahřát. Někdo do hospody, někdo domů. Koncert Hm... jsme zase nějak nezvládli. Tak snad někdy jindy někde nám bude dopřáno.
