Jak jsem dobyl severní tyčnu a tančil s Matyldou
To bylo tak - v opatrování mě měla první Třetina a té se, pro mě nějakým záhadným způsobem, podařilo získat lístky do divadla. Ano, ano … čtete správně. Do divadla. Ale jakého? Do Žižkovského … Ona tvrdila, že to vůbec není jednoduché a že si toho mám opravdu vážit .. tak já si toho vážím a vážil jsem si toho i ten večer, kdy jsem schovaný v tašce u Třetiny čekal na tramvajové zastávce na Honzu. Pokusím se vám přiblížit, co se při čekání dělo:
crrrr, crrrr … telefon
Ano?
No já už jsem tady.
To já taky. Stojím pořád u toho květinového stánku.
Já žádný stánek nevidím.
A jsi na správné zastávce?
Nevím.
Aha. A vidíš vysílač? A vidíš ho vpravo nebo vlevo?
Vysílač?
????
Jasně. Vidím vysílač. Ale stánek s květinami nevidím.
Aha. Takže ten jediný osvětlený bod na stejné straně ulice jako je vysílač s tím davem lidí nevidíš. Výborně. A mě vidíš?
…
…….
…………
Vidím. Už tě vidím.
túúú, túúú, túúú … telefon
Po radostném a úspěšném nalezení se jsme pospíchali do divadla. Lístky do třetí řady opravdu stály za to a hra samotná taky. Mám k tomu cenu snad něco dodávat? Bylo to skvostné .. kdo nezná Cimrmana, tak je úplný mimoň. :-) Původně jsem chtěl popsat o čem byl úvodní seminář - jak úžasné byly živé obrazy, o čem je celá hra a jak úchvatné byly herecké výkony, ale ono to prostě nejde … kdo nezažil nepochopí a kdo zažil, tak ať je za to vděčný.
Další zábavná chvíle nastala po divadle. Museli jsme se bleskurychle (a i to bylo pomalu) přesunout do Balbínky a užít si alespoň kousíček koncertu Jakuba. Logistika nezklamala a povedlo se. Do narvané Balbínky jsem došli těsně po přestávce. Poslední volná místa (i když volná asi není to správné slovo) byla úplně vzadu. Prostě jsme se dovnitř vecpali. Třetina se nacpala až za bar, aby si mohla užívat výhled a tancování. :-)
A pak to přišlo - Zvěrokruh - tu písničku mám opravdu rád a to jsem musel, ale opravdu musel, dopředu za Třetinami, které mi držely mé druhé nejoblíbenější místo, a to mezi půllitry na stole. :-) Bavil jsem se náramně … a najednou byl konec. Ani už nevím jak, s kým a kam jsem se dostal domů. Po koncertě se totiž nechodí domů, ale posedí se, popovídá se, popije se a prostě se žije …
Komentáře
Přehled komentářů
Karle, Karle, ty jsi tedy doslova kulturní žrout. A vybíráš si z českého kulturního rybníčku to nejlepší .-)
Kájo Kájo
(Kačka, 14. 4. 2007 15:46)