To je dost, Karrle, žes nás taky jendou vyvez
Vše začalo tradičně u Alberta na Čerňáku. Mooc jsem se těšil, neb po delší době jsme se opět sešli ve větším počtu. Já, všechny čtyři Třetiny, Milouš, naše auto, spousta věcí a jídla, stany, spacáky.... a to vše se vydalo na cestu. Ale ne na sever, ale do Litomyšle. Chvílemi jsme si dělali zkratky po polích, každou chvíli byl kruhák. Ale našli jsme to. Co je to za pískot? A jejej, děti v tombole vyhrávaly píšťalky. Jee, kuře a má džíny! Tak ale už… hurá do první řady. Umí! I ten kluk, co se snaží přelézt celou konstrukci. Jen ten fejeton o bloudění autem nás trochu polekal. Ale my máme Milouše! A Kateřinu! Toho pána v oranžovém odněkud znám… A že nám to rozdávání letáčků ale jde. Tož pěkné to bylo a teď hurá na mojito. Co? Že není máta?! Chichi! A jídlo až za hodinu? Ještě že je tu takové teplo a kouř jde ven komínem. Tak on zas bude kalvádos. Hm… to se to pak bude tvořit. Ještě chvíli poklábosit s naší vaší kapelou a hurá hledat kemp. Vcelku to vyšlo i levně. Nocleh za cenu jednoho džusu je ucházející cena. Ale zaplatit za chatku pro dva, ale tři auta…
Teď by bodla nějaká ta snídaně. Tak hurá do města. Jee, tu mladou paní v růžovém znám! Ale jestli chceme stihnout ještě Gajera a Mendryku, tak už bysme měli fakt jet Třetiny! Tak fakt jen kafe jo? No jo, ale kde. Tož kamarádi, pozdravujte Moravu a ahoj v Mohelnici a my šup šup do auta. Ještě ho pěkně označte, ať je poznat, že v něm jedu já a můžeme jet. A jsme tu. Tak uděláme hromadné foto! Ale nenechte tu Třetinku! Pěkné vesničky. Ani nevím, která se mi líbila víc. Každopádně dva páry očí bude spíš ta benzínka u silnice. Tak odjezd! Jede se dál. V Hradci mají pěkné Tesco. Ale měli jsme vzít s sebou dovnitř Milouše. Je to pěkné bludiště. Ale nakonec jsme pořídili vše potřebné, na oběd jsme se stavili u pumpy a už jsme se blížili k Radvánovicím.
Tamhle to bude, vidím velké bílé. A kohopak to nevidím, taková povědomá partička. Škoda, že hned jak se přivítali, tak se zas loučili. ale že se prý ještě vrátí. Teda, to je opravdu pohádková Šťastná země! Tolik prolejzaček, hrad, občerstvení, děti, kamarádi, kolotoč a hlavně….. hlavně skákačka! To teda bylo! Ale pěkně popořadě. Nejdřív zabrat místo v první řadě, pozdravit známé tváře a až pak si jít blbnout. Že se ale zas udělalo krásně. Až se mi potil krunýřek. „Kdo neskáče není folkař, hop hop hop…“ A jejej, Třetinka si šikule sedla na vlastní ruku. „A ty to fotíš? Ne? Ty to filmuješ!!!“ Tak radši chvíli pauza. Ještě že krásně nově polepené velké bílé hází takový stín. Tam zaparkujem. Nastala chvíle hudební nauky. Jen nás trochu rušilo bubnování do sedadel auta. Hm…tady asi Cimrmanovské „nemá talent“ neplatí. Hurá, v první řadě už je stín, tak se můžeme přemístit. Ale na to se přeci nedá sedět, když jsme se tak pěkně rozskákali. Tak hurá za zvukaře dělat ostudu. „Co? Kdo je tu ve třech ať jde někam jinam?“ Teda! To ti nedaruju! A jelikož to tu začalo zas pěkně zuřit tak hurá opět na skákačku. Prostě nová závislost. Některé Třetiny se od ní nemohly odtrhnout. Na Nezmary, to se to skáče! Hm a ty salta.
Kde že to budeme spát? Na to nejsem vybaven. Ustelu si společně s Třetinkou v autě. Jestli nám to teda čtvrtá dovolí. A co podnikneme zítra? Navrhuji Bedřichovskou přehradu. Ale prej ne, prej máme jet radši na Černou Nisu. „Když se na Nový louce (u Šámalovy chaty – pamatuješ?) dáte doprava… a na Hrubou skálu nejezděte. Je to tři kilometry do kopce a pak nic.“ Dobrá, pojedeme se koupat. Tak a kde že to teda spíme? Na parkovišti? Fajn. Tak dobrou. A už nešeptejte!
Ráno nás probudili přijíždějící návštěvníci. My se víceméně v klidu nasnídali a vyrazili k Bílé. Naštěstí tam nebyla bouřka. Ale ani ten seník jsme neviděli. Cestou jsme to vzali přes ledovou přehradu. Bylo tam krásně. Možná, kdyby si druhá Třetina na koupání vzala suchý plavky, bylo by jí tepleji. A ten oběd, když se nám konečně podařilo ukořistit stůl s místem i pro mě. Za to jsme cestou viděli cyklistu, traktory, kruháky, zvláštní značení, rolbu a to už jsme byli v Liberci. Malá svačinka u Mc Donalda na posílenou a hurá do liďáků.
Jak jinak, první. Kdo by to byl býval čekal. Tak si něco zahrajeme, třeba ringo. Nebo můžeme dělat bubliny. Ale co to slyším? „Už z rrodnýho rranče…. „ aha, to je to slavné Duo Žláza! Tak ti nasadili laťku příjemně nízko, jak prohlásil skřítek Modráček a může nastoupit Disneyband v černovlasém provedení. „haloo, jste tam?“ Jasně, kde bysme byli. A kdo tam všechno byl? Bubák, Demophobia, Ponožky pana Semtamťuka, domácí Jarret a námi velmi očekávané Mokré stoupačky. To jsem tedy ještě nezažil! Opravdu je to on? To teda nevím, jestli se o něm dá říct, že je vzornej. Ale pro mě za mě, když chce žít v kempu…. Jak je libo. A my budeme spát kde? Jé, v Ruprechtický! Tak aspoň poznám Jizerku. Tak počkáme až se vrátí z Kréty, rozloučíme se, první a čtvrtá si poshání stopaře a hurá do postýlek. Tož pěkné sny třeba o Ještědu. Třeba tam zítra konečně bude.
Je tam! Tak hurá naň! Teda, to je kopec a jak tu fouká. Ale je tu krásný rozhled. Tak tamhle, tam jsou Liďáky. A támhle to taky znám! A tamhle je Vápenka. Jee a tímhle směrem zamávám Haničce. Jen se cestou zpátky neztratit. Ještě společné foto, jako důkaz, že jsem tam byl a hurá na sestup. Ale pozor, ať se vydáme správným směrem. Je to ale stejně krásné město. Tak zas brzo ahooooj!
Náhledy fotografií ze složky Velký hudební motovýlet I
Komentáře
Přehled komentářů
A že se nás v tý hospodě sešel hezkej počet, což? Ještě že Haf odjel, jinak bychom museli někoho posadit jinam :-) Jinak garáž v kempu neměla chybu, chudáci sousedi, snad jsme je moc nerušili naším pozdním příjezdem. A taky štěstí, že tam nás už bylo o tři míň...
devět
(Olina, 11. 9. 2007 9:17)