Záchrana folkové legendy
Tak se nám to podařilo. V sobotu ráno jsme se všichni po povedeném pátečním srazu fanklubu sešli na nádraží a vyrazili do Vsetína. Cesta sice trvala 5 hodin, ale docela nám ubíhala. Pozoroval jsem, jak se Třetiny převtělují tu do krále, tu do čaroděje a občas se rozhodovaly, jestli mají zabít kupce nebo raději okrást stavitele. Moc jsem tomu nerozuměl, ale je to opravdu bavilo a pořád říkaly něco o nějaké citadele, jaká prý je to skvělá hra.
Ve Vsetíně jsme kulturní dům našli díky první Třetině celkem dobře a potkali ještě jednu fanklubačku, kterou jsem dlouho neviděl, Všichni jsme se přivítali a před Valašským nákypem ještě posilnili. Ale to už se blížila 14. hodina a tak jsme se zabydleli v sále, v první řadě. Já jsem seděl na batohu první Třetiny. Ale po poslechu první kapely mě najednou Třetiny vzaly pryč a já se divil, že by to už skončilo. Ukázalo se, že jsem si dělal zbytečné starosti. Kapely se totiž střídaly na dvou scénách. Jedna byla velká v sále a druhá malá v předsálí. Byl jsem trochu zmatený nejen tím neustálým střídáním scén, ale hlavně tím, že na jevišti často stáli stejní lidé. Třetiny mi pak řekly, že to se jen různí místní muzikanti různě prolínají v několika kapelách.
Večer jsem se konečně usadil i v předsálí v první řadě a mohl si tam užít koncert Žambochů. Jen škoda, že mi Třetiny zapomněly napsat refrén Znakoplavek a já si ho tak nemohl zazpívat. Jo a představte si, že při závěrečné písni mě dokonce Stáňa vzala na jeviště. Lidi, to vám byla krása!!! Také jsem se konečně osobně seznámil se Šantré, kteří se mi moc líbili, hlavně písnička o pavoucích. Ještě že jsem beruška a nikdo mě, jako ty pavouky, odnikud nevyháněl. Už se totiž pomalu blížilo vystoupení folkových legend, které jsem si o chvíli později vychutnával na své oblíbené forbíně. A to všechno jen proto, že moje Třetiny dorazily, a tak se nevyplnily hrozby domácích, že si Jarreti bez nás v publiku nezahrají. Jen škoda, že je pořadatelé tak nepříjemně ukončili. Naštěstí si je diváci ještě 2x vytleskali. Jednu z písniček dokonce Hanka věnovala mně, aby se mi zahojilo mé zlomené tykadlo, které mi Třetiny tak hezky zavázaly. Velkou radost jsem měl, když Žamboši, Jarret i Šantré byli diváky určeni jako nejlepší účinkující večera. Kdybych měl možnost, hlasoval bych právě pro tyto tři kapely.
Na závěr jsem si skvěle zatancoval a zalétal s mojí kamarádkou Hankou. Nejdřív jsem se sice trochu bál, když společně s Třetinami tancovala kolem mne. Já jsem totiž seděl na zemi a schovával se za lahví medoviny, která mi dvakrát málem spadla na hlavu. Pak už jim to ale začalo jít a mně se to moc líbilo, stejně jako holubičky, které mě společně první a třetí Třetiny naučily, zatímco se druhá na opačném konci sálu učila otočky.
Když se celý báječný večer pomalu chýlil k úspěšnému závěru, stalo se něco STRAŠNÉHO. Sedím si tak na stole a najednou mě někdo popadne a já vidím jen zmatené a vyděšené tváře Třetin, od kterých se vzdaluju a vzdaluju. Naštěstí byly pohotové a běžely za mým únoscem a po menších peripetiích s tričkem a ohledáváním, zpovídáním a přesvědčováním přítomných muzikantů se jim podařilo mne zachránit. Ale co se se mnou během těch několika minut dělo, to bych nikomu nepřál zažít, i když v jednu chvíli se mi to i přes strach o vlastní krunýřek docela líbilo…. Nakonec jsem byl jsem přece jen rád, že už nás pořadatelé začali nutit k odchodu a já se mohl v mém oblíbeném kloboučku přes noc pomalu začít vzpamatovávat z utrpěného šoku. Doufám, že mi to můj únosce vynahradí a pošle mi nějaké hezké obrázky, jak slíbil.
Náhledy fotografií ze složky Vsetín - Valašský nákyp