Vánoční Éčko
Čekalo se nám hezky při poslechu zvukovky ze sousedního sálu, to byl kravál. Ještě že jsme nešli tam, ale do Éčka. A protože bylo dost času a hlad, došla první Třetina pro pizzu a tak jsme měli i výbornou večeři. Žízeň jsme pak zaháněli u kapelníka na baru.
Pro tuto zvláštní příležitost jsem dostal krásný malý vánoční stromeček, který všichni obdivovali. Říkali o mně, že jsem abgrejdoval. Ve chvíli, kdy už konečně začali pouštět dosálu, jsme se přesunuli o pár metrů vedle. Já se usadil na svém oblíbeném místě a čekal na kapely.
Trochu mi to celé připomínalo výlet do Kamenice, protože tu ten den vystupovaly dvě třetiny tehdejších účinkujících. Nejdřív zahrál Jen tak. Naštěstí svému názvu nedostáli a tak to stálo za to. Dokonce i variace na písničku Jdou nohy mý tety, kterou znám od Devítky byla povedená. Hlavně ty cedule, na kterých byla napsaná přání pro jednotlivé členy Jarretu a i pro Bohouška. Dokonce už vím, jak se anglicky řekne veselé vánoce, ale Třetiny mi zákazaly to tu napsat. Tak já vám to někdy pošeptám, až se zase potkáme. Postupně se celé přání přehouplo do písničky Don Quijote a já vyhlížel Bohouška, který ji tam zpíval posledně. Tentokrát ji sice nezazpíval, ale i tak jsem ho tam potkal. Pak se na jevišti ještě objevil malý synek kytarysty, aby zazpíval koledu. Moc se mu ale nechtělo a tak jen mlčel.
Jarreti Jentakům žádné cedule nevyrobili, zahráli jen jednu jejich písničku, jemnovala se Podkovy. Jinak hráli převážně svoje písničky, ale tentokrát vynechali Zvěrokruh, Everest i Jeruzalém. Ale začali i skončili písničkou vánoční. Moc se mi líbila Z jedné strany chvojka, kde všichni hráli na různé flétničky a píšťalky a Hanka k tomu zpívala. A taky jak zpíval Honza Noha. Konečně byl pořádně vidět, když neseděl vzadu za bubny.
Po koncertě jsme se tam ještě chvíli zdrželi a Třetiny rozdávaly dárky a já PF. Musím říct, že z nich měli všichni velkou radost. Někteří se s nimi hned chlubili, jiní byli velice zvědaví, co jsem komu popřál. Taky se mi všichni s radostí podepisovali do mého nového památníčku, někteří mi i něco málo připsali či nakreslili. Ale to už začínalo být na čase jít do hajan. Já jsem si ustlal ve svém novém oranžovém spacáčku, který jsem dostal od Ježíška a který se líbil nejen mě a tak mi byl hned po té, co jsem ho dostal, na chvíli zabaven! Je zajímavé, jak můj spacák může lidem sloužit jako čepice.
Ráno jsem musel moc brzo vstávat, protože jsem jel s první Třetinou oslavit vánoce až na dalekou vysočinu, ale o tom zas někdy příště.
Náhledy fotografií ze složky Éčko? Éčko!