Samá tečka, samá noha
Ve středu, když se spustil večer, tak mi bylo strašně, strašlivě tma. Pak už mě konečně třetí Třetina vytáhla z batohu a já se těšil na koncert malého Nohabandu. Dokonce i první Třetina se na chvíli zastavila a pozdravila nás. I když vypadalo to, že spíš přišla jen kvůli té kremroli od druhé Třetiny, na mě se málem ani nepodívala.
O dva dny později jsem se ocitl v psychiatrické léčebně. Naštěstí jen jako divák a účastník skvělého koncertu. Chvíli jsem sice seděl na jevišti, ale protože jsem mezi součástkami trabantu působil poněkud komicky, posadila mě první Třetina na batůžek. Protože ale potřebovala odejít dříve, druhou část večera jsem seděl na její židli. Ještě že tak, jinak by mi hrozilo, že budu polit motorovým olejem, kterým kapela Bezefšeho křtila své nové CD. A jak celý koncert probíhal? O tom se můžete dočíst v mém oblíbeném internetovém deníku, kam opět třetí Třetina píše reportáž. A nebo také v jeho tištěné podobě, kam prozměnu píše Třetina druhá. Jen ta první pořád nic... :-)