Karlův hudební maraton
Když jsem ve čtvrtek kolem sedmé hodiny dorazil do pizzeriokavárny Pod Vesuvem v doprovodu 1/3, tak jsem se nestačil divit. Nahoře jsem potkal Samsona, který se usmíval na celý svět, a dole přistihl u večeře oblíbené duo, které dnešní večer pořádalo. Usadil jsem se u prvního stolu a povykládal okolí své dojmy z dovolené.
Chvilku po osmé začal večerní program. Některé písničky od kluků z Nestíháme pro mě byly nové. Třeba o kovbojovi. Jiné zase dobře známé - Jdu - jsem si zazpíval i s většinou publika. Kluci byli docela překvapení jak všichni písničku krásně umí. Nejvíc se mi ale líbila ta o šumavském škůdci … my brouci totiž k sobě máme blízko … chroup. Poznámky Samsona na adresu této písně tu ani nemůžu publikovat. :-)
Samson byl … úžasný. Milý, usměvavý a vtipný … prostě pohodový. Po koncertě jsem se vydal v doprovodu další Třetiny domů se pořádně vyspat na pátek. To mě totiž čekal sraz v jedné nejmenované hospůdce.
U Veverek to bylo báječné, dokonce se hrála nejen Devítka, třeba hned jako první jsme si zazpívali Nedivím se. Ze začátku to sice vypadalo, že se moc fanklubáků nesejde, ale když se objevili moji kamarádi z Moravy, tak tam bylo přesně devět lidiček a já. Poslední fanklubák (tak si všichni navzájem říkají) dorazil přesně v 9 hodin a 9 minut a byla to Příšerka. Škoda, že tam tak brzy zavírají. No alespoň jsem se mohl vyspat, protože mě druhý den čekal Folkomín.
Na Folkomín jsem přišel hodně brzy, protože jsem se už nemohl dočkat. A stálo to za to. Koupil jsem si vstupenku s číslem 9 a koncert mohl začít. Díky mým hodným Třetinám jsem seděl úplně vepředu, takže jsem krásně viděl skoro celý koncert. Občas mě totiž moje Třetiny vzaly na procházku a co se mnou vyváděly, si můžete prohlédnout ve fotoalbu. Při Jarretu jsem dokonce seděl tak vepředu, že víc už to ani nešlo, protože by mě kapela pošlapala. Jednou jsem tam samou radostí upadl, naštěstí si toho v kapele všimli a zase mě posadili.
Po koncertě jsem zamával velkému bílému a pak se chvíli ohřál v jídelně, než nás z ní vyhodili. Naštěstí se bylo kam přesunout a tak jsem si užíval hraní a zpívání s neúnavnými muzikanty. Byli to ti, které jsem poznal už v Mohelnici. Jen škoda, že mě moje Třetiny s nimi neseznámili osobně. Budu jim to muset příště připomenout.
Náhledy fotografií ze složky Folkomín